...čili "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá"...ovšem v nově nastavených schématech interakce prvků reality kolektivního prostředí už je to i trochu jinak...

 Efekt ZRCADLENÍ a OZVĚNY (ECHO) vnímáme jako analogický princip odrazu vyslaného světla a zvuku proti bariéře rozhraní. První je soubor snímaného obrazu na povrchu, který je schopný odrážet vlnové škály světla a druhý je soubor zvuků, které na svojí cestě prostorem narazí do nějaké pevné překážky (skála, zeď) a vrací se jako neúplné vlny rezonance původního zdrojového formátu. Jde tedy o vibraci a frekvenční vlnění nějakých souborů dat, která cestují v časo-prostoru a jsou tedy řízené fyzikálními zákony, které ten prostor a čas specifikují do logických vazeb prostředí té které reality. Pokud ovšem vnímáme jako součást fyzického prostředí i energii a její elektrické, magnetické a gravitační vlastnosti v návaznosti na všechny prvky daného prostředí, pak jsou těmi vnímanými "povrchy" sféry torzních polí, které obklopují množiny sobě podobných tématicky orientovaných datových struktur a jsou tedy pro naši mentální energii propustné. Smyslové skeny je nedetekují, ovšem intuitivní "četba" jejich umístění a důvod jejich excitace v naší blízkosti (listování registry paměťových vrstev) nás informuje o jejich přítomnosti a účelu. Intuitivní sken běží v naprosté většině případů na pozadí = naším podvědomím - a my pouze interpretujeme pocity prožitků, pro které máme nějaké soubory (mustry) k zařazení do smysluplnosti vnímání prostředí. Někdy je tato křehká rovnováha z mnoha různých důvodů porušená a my můžeme začít pochybovat o svém zdravém úsudku nebo dokonce cítíme takové anomálie, že panikaříme a můžeme skončit s nějakou psychiatrickou diagnózou...platí pravidlo, že ten, kdo problikávající změněné stavy vědomí, které se manifestují (oscilují) do beta vzorce denního režimu mozkové aktivity, nepřijme jako možnou (i když anomální) skutečnost, co ke konkrétní individualitě nějak patří - pak vlastním strachem aktivuje sebedestruktivní vzorce chování a postupně se dostane do stavu, kdy se bez odborné pomoci neobejde - opakování těch stavů pak člověka utvrdí v diagnóze a začne se vnímat jako (ne)mocný. Jsou to analogické scénáře i jiných organických nestabilit - ale konkrétně MYSL a její aspekty jsou pro snímání skutečností dost zásadní. Pro "oddělení" frekvenčních stavů mozkové aktivity (ta udává způsob interakce s EMpoli reality) existují pojistky, které mohou selhat opět z organických (somatických) příčin - ale také mohou znamenat vstup do aktivního procesu otevírání vědomí pro přijetí ARIA kódu Jedinečnosti. Zřejmě nelze vypsat vyčerpávající souhrn toho, co je potřeba ohlídat jako signál o nastupující organické patogenezi, která (neléčená) může vyústit v závažné stavy nerovnováhy aury a poté i k nemoci skutečné...a co je zkracování rozsahu vnímání času do bodu Přítomného okamžiku a tedy zhuštění specifického profilu frekvenčních stavů do zdrojového kódu ARIA. To jsou okolnosti, které u každého probíhají jinak a jsou v přímé úměře k dlouhodobě předcházejícím indiciím - přítomných mnohdy již od dětství - co logicky navazují na okruh zájmů a informační témata, která nás přitahují a kterým dáváme přednost. ARIA kód se ovšem může spontánně manifestovat i nějakou mimořádnou událostí, která vyústí v zážitek blízký smrti nebo při účasti v nějaké závažné tragické kolektivní katastrofě či nehodě...

  Tyto anomálie v oblasti snímání "odpovědí" fyzického projevu do reality - které modelově popisuji na fenoménech ZRCADLENÍ a OZVĚNY - velmi často vedou "postiženého" člověka také k utvrzení v již nakousnuté tendenci považovat kolektivní realitu za ILUZI. Iluze - která znamená rozpor mezi SKUTEČNOSTÍ a tím, co za skutečnost POVAŽUJEME, je náš vnitřní problém - nikoliv vnější manipulační hologram, který má zakrýt PRAVDU o té SKUTEČNÉ SKUTEČNOSTI. Filmy MATRIX byly sice scénicky i tématicky velmi poučné a vedly k vyšší opatrnosti ve vnímání signálů z prostředí - ale vesmírná holografie je jen asociativní podobností s tím, jak je technicky holografická projekce pojímaná vědecky. Jsou tam platné podobnosti - jako například mezi operačním systémem v počítači a Systémem pro podporu života v multidimenzi živosti - ovšem rozdíl je právě v tom pojmu  = V-ŽIVOSTI. Oživená (aktivní) datová pole ve vesmíru vnímáme jako VIDITELNÝ VESMÍR a zatím "spící" datové vrstvy považujeme za TEMNOU HMOTU A TEMNOU ENERGII. Analogicky TEMNOTA v planetárním společenském prostředí jsou neosvětlená a nepopsaná schémata kolektivní reality. Dokud je neosvětlí nějaká nad-kritická množina "osvícených" jedinců - tak zůstanou ty segmenty v temnotách. Je to tedy světelný paprsek mentálního zájmu, který rozehrává vnímání reality a ten, který osvětluje skutečný stav světa, generujeme v beta frekvenčním režimu denní aktivity mozku  a na ní navázané spoje do intuitivního vzorce klasifikací = emoční schémata propojení srdce do jádra planety...do Slunce a dále do Galaktického Jádra (GaJa systém aktivace). Kdežto snímání virtuálních modulací možných (ale zatím nerealizovaných) variant skutečnosti, se nachází v alfa či théta frekvenčním pozadí a tam jde o představy, nikoliv o reální zažívání.

  Splýváním hmoty do jejích víc a víc jemných strukturálních pletiv - až do úrovně nehmotných informačních struktur prostorově uspořádaných souborů Informačních bodů prostoru - je tolik opakovaným spojením křemíkové a uhlíkové inteligence a aktivací původního formátu Jedinečnosti existence v souboru Celistvosti ARIA, což bývá někdy nepřesně pojímáno jako JEDNOTA. Jednota není ve vesmíru podporovaná, protože znamená jednotnost (stejnost) a to nevede k rozvoji - tam vede pouze rozmanitost a interakce nestejného do škály polí podobností, která pak pro nějaký větší CELEK vytváří dimenzi života. Různá definiční pojmenování (názvosloví) pak vytvářejí obecnou rovinu kolektivního poznání sdílených segmentů reality - kde individuálně, systémem procesů, kterých jsme v polích sebeorganizace nějakým významovým prvkem, máme nastavené tzv. LIMITY. Ty nejsou jen rozhraním přechodů jednotlivých EMpolí, ale jsou i systémem "vodících" strun, kterými přijímáme signály k reakcím na podněty a tím si vytváříme vlastní představu života. Ta souhlasí s širším okruhem souvislostí naší existence a LIMITA je rámec, ve kterém máme pro pohyb nejideálnější podmínky. Neustále však svůj rámec srovnáváme s těmi, které vnímáme u lidí, se kterými jsme v kontaktu a místo, abychom svoje políčko propojili s těmi dalšími (jako včelí plástev) a sdíleli informační přesahy, tak si svoje zuby-nehty bráníme jako majetkový statek a pošilháváme, jak bychom nakopírovali potenciál podobně střeženého cizího políčka do zeměplochy toho vlastního. Samozřejmým efektem je pak nespokojenost -  s tím, co tvoří náš vlastní nedotknutelný dispoziční rámec - tedy nespokojenost s partnerem, s tím, jak nás vnímá okolí, s profesí, s ohodnocením za práci, s bydlením, s úrovní životního prostředí, kde žijeme, s kvalitou služeb, s obecnými parametry zvyklostí a společenských konvencí....atd. Je to složitější problém, než by se mohlo zdát... Otevření svého pole těm všem kolektivně dostupným je krok, který musí přijít spontánně a bez jakýchkoliv pochybností - pokud to vnímáme jako boj o změnu, pak se změny zřejmě jen tak nedočkáme.  Pokud přijmeme teorii o nenahodilosti našeho života a našeho výskytu mezi konkrétními lidmi a v konkrétních situacích, pak si můžeme být stoprocentně jistí, že prostor EMpolí naší reality nám poskytuje přesně takový servis hmotných prostředků i nehmotné podpory, jaký je pro náš pohyb v kauzalitě akceREakce zapotřebí.  Nespokojenost pramení z neznalosti a ta pramení z neochoty ponaučit se z cyklicky opakovaným signálů, které nás informují o stavu SKUTEČNOSTÍ...to jsou pravé příčiny vnímání světa jako ILUZE a odstřižení sebe-sama od osvětlování temných koutů snímaného prostředí a tím od holografických efektů vykvétání variability představ do možných formátů vlastní budoucnosti.

  SVĚTLO a ZVUK vyslané do prostoru vyvolávají nějaký EFEKT = OHLAS a ten nás informuje o stavu naší osobní reality v rámci té kolektivně respektované a reflexe v poli SKUTEČNOSTÍ ukazuje cestu dále - v jejích jemných informačních předivech zatím neosvětlených polí možností. Jak se tyto alternativní budoucnosti propojí s našimi představami - takové pak vybíráme stavební kamínky svého života.

  Původní Modely existence, postavené na schématech kontinuality ve smyslu: když se stane A v prostředí B, znamená to můj přesun do C (vzorec 1+1=2) jsou v novém systémovém soukolí matric nahrazeny Modely na bázi všesměrového snímání  gravitačního pole souvislostí, kde událost A v prostoru B znamená celou množinu C (1+1=3) Jde o multidimenzionalitu ve vnímání prostředí, postavenou na rovnováze logiky a intuice - tento formát nazývám ve svých spisech jako variaci Galaktického člověka, u kterého akce = rozvinutí objektového schématu komplexu záměru, jeho možností v realizaci a vyváženou interakci v poli odpovědnosti za jeho spuštění do sféry SKUTEČNOSTI. Tudy vede cesta z intencí virtuálního i reálného projevu ZLA a k rozkvětu multipolární škály energií, známé jako LÁSKA do naší sféry pohybu a do prostředí, kde se tento pohyb uskutečňuje = do kolektivní reality mnoha bytostí a prvků živosti.

  ECHO-efektem jsou i slova = používání zvukové formy jazyka = hlásků. OZVĚNOU slova LÁSKA je HLÁSKA. Pro toho, kdo nezná Honzy Koňase Abecedu Lidštiny - H je primární prvek stavebnice UNIVERZA = VODÍK, který je hmotným prvkem "vodičem" a nehmotným zápisem o stavbě HMOTY (atomHmota). H je také naše DNA - ta část dvou tripletových řetízků, spojených vodíkovým můstkem, tvořící jednu šprcli na žebříku specifické informace o jednotlivci v kolektivním genomu Celku všech živých bytostí a jejich umístění ve vrstvách času a prostoru. Je symbolikou ARIA kódu Galaktického člověka, který má otevřený portál do společenstev všech bytostí v Galaxii.