...je Portálová anomálie, která se aktivovala díky specifickému toku energie, která k nám dorazila z Hlubokého Vesmíru = z genetické paměti Života, který není jenom Lidský, ale Člověkem Tady a Teď sčítaný do Hodnot, které nesou potenciál Změny - "něčeho na něco" = Transformační charakter tvorby Světů Existence, coby Plátna toho Života - prostředí, kde se jeho rozmanitost odehrává a uskutečňuje.

 Nacházíme se v zóně Chaosu, kterou staří mystici nazývali Dny Temnoty. Je to období, kdy se nasbírané Hodnoty rovnají do vyššího Řádu - do takové Uspořádanosti, která je "opakem" jejího obrazu v toku Času Prostorem Elementů, které mají na jeho tvarování podstatný vliv - Člověk je jedním z takových Elementů Změny Hodnot. Jde o Retrospektivu v obecném smyslu Existence, kdy rozpoznání Jednotlivostí je podmínkou pochopení Celistvosti - ale v jednotlivostech je skrytá "faleš" = perspektiva subjektivity, která zkresluje vnímání Obrazu Celku. Z odstupu zase však nevidíme detail a mnohé domýšlíme, z blízka rozpoznáme texturu, ale jen odhadujeme možný kontext v Obraze Ucelenosti. Začarovaný kruh lidského vnímání vnitřní a vnější bohatosti Existence. Vždy některá pozice od nás vyžaduje Víru, protože jde o zónu, kde neobsáhneme dostatečný počet prvků k ustanovení Jistoty.

 Portál HUMA-NIKA ŠÁSTRA je komplexem takových Atributů-Lidství, které znamenají Celistvost v chápání Sebe-Sama a ve svém novém "zrcadle" sebe-vnímání pak nový pohled na Celistvost druhých lidí (bytostí). Jde o poznání podstaty fraktality - kdy osobní potenciál je variabilním obsahem onoho Celku a jen na mě osobně záleží, jak s takovým Poznáním dál naložím, kam si troufnu posunout pole poznaných příčin a kde pro mě bude hranice perimetru osobní suverenity pohybu a kde už je sféra Víry v cosi, co sice neznám do detailu, ale cítím jako Proměnnou Hodnotu svého Potenciálu Existence. Jde o nově koncipovaný "systém-víry", který v zóně Podpory Života (Modelu Transformačně Mistrovském = Magistra) nahrazuje starý silový "systém-víry" v Boha (náboženství), kdy odpovědnost přebírala oddělená entita Egregoru Moci, který řídil naše kroky v módu nevyzpytatelnosti a nepoznatelnosti. Specialitou Modelu Magistra je jeho koncept Poznatelnosti v obecném smyslu Existence...tj. kamkoli se v evoluci posuneme, jsme v zóně, která je určená pro dimenzi Živosti, ve které se máme nacházet a tedy je "nakloněná" expanzi naší zvídavosti. Jde o logiku propojené Mysli s kolektivním Vědomím v pamětech Rodu a jejich průniku Jednotným Polem Zdroje, kterého jsme obecnou Inteligencí. V oblasti Přímé asistence (alfa-beta-gama stavy vědomí) tento soubor Atributů nazýváme HUMANIKA a jsou nově projevenými vlastnostmi Galaktického Člověka. Osobní spektrum mnohočetné Celistvosti = všech atributů lidské bytosti, která je současně Člověkem na planetě Zemi i řadou dalších Suverenit Jednoty ve smyslu Existence, rozptýlených ve Vesmíru, v Čase i v Prostoru možného vyjádření (Superpozice Zdrojové Jiskry).

 Většina "posunů" se odehrává uvnitř nás samotných - jsou to tisíce Novostí, které ukotvujeme do specifických úhlů vnímání a chápání jejich dosahu v poli skutečností, kde se i my sami nacházíme. Někdo tuto zónu omezuje na to, co doopravdy lze nějak fyzickými smysly uchopit - jiní mají rádius rozšířený o duchovní rozměr vnímání podstaty Světa a jeho potenciálu, který lze do toku Času rozvinout. Mozaika Celistvosti se pak skládá přičiněním nás všech. Pokud se někdo domnívá, že jeho úloha je rozhodující a ve společenstvu Člověka nějak nadřazená, je to projevem sebeklamu, protože sám tento člověk se denně ocitá v tisících situací a s nimi spojitých okolnostech, kdy zase on sám je v pozici "závislosti" = kdy daný moment nebo soubor událostí ovlivňují (či v nich rozhodující slovo mají) zas jiní lidé, o kterých onen dotyčný nemá ani ponětí, neuvědomuje si okolnosti jejich přímé nebo niterné role v Symfonii Života. Jak bychom měli všichni volnější a svobodnější pocity ve společném prostoru vyjádření, kdybychom na každém kroku nebyli někým přesvědčováni o velikosti jejich díla a rozsáhlosti jeho účelu, kdybychom nemuseli "sklánět" hlavu před těmi, kteří byli řízením "osudu" nadaní větší drzostí a hlasitostí v oblasti sebe-prezentace. Tyto tendence budou ale ještě nějaký čas přetrvávat a bude tedy potřeba obrnit se trpělivostí a shovívavostí.

 Portálová kompozice HUMA-NIKA ŠÁSTRA je "naučným" textem (šástrou=védou) o Galaktickém Člověku a jeho vlastnostech (atributech). Není ještě kompletní - je to seriál na pokračování. Jak se budou projevovat jeho podrobnosti a jednotlivosti, tak budeme poznávat jeho potenciál a objevovat ho v sobě - ve svém osobním chápání svého postavení v intencích Života a ve smyslu jeho účelovosti pro vývoj Celku. Jsou to přímé aspekty Zdrojové Identity, která je naší podstatou.

 Vložený volací klíč je citátem z arianské Knihy Života:

Da'Kanta miela Dycha
Draga Via - Dolga Vicha
Luga-Moga * Liba Docha

 Znamená něco v tom smyslu, že "za největšího spasitele se většinou považuje ten, kdo si nedokáže poradit ani sám se sebou"...

 Je to o subjektivitě osobního vnímání své pozice ve společnosti, kde na jedné straně stojí naše Jedinečnost v přirozeném aspektu Lidství a na druhé straně (proti) stojí zneužívání tohoto aspektu v těch společenstvech, kde většina si toto osobní bohatství z nějakého důvodu neuvědomuje nebo je mu skrytá ta povědomost a to je orné pole pro aplikace vzorců nadřazenosti či vyšší hierarchické pozice ohledně role v dané společnosti. Jsou to staré archetypy chování, které budou víc a víc lidem nepříjemné a protivné. Těch, kteří budou už potenciál svůj a ostatních vnímat jinak - v Celistvosti a Jednotě Suverenity Svrchované Identity Člověka, bude přibývat a samozvaní vykupitelé také nakonec najdou svoje skutečné místo v nově uspořádané společnosti.

 V kompozici vložená báseň je abstraktní zkratkou informačního obsahu energetického toku Portálem HUMA-NIKA ŠÁSTRA:

V hlubokých Lesích hledali jsme dlouho,
nacházeli Všechno - Tajemno i Kouzlo;
Komnaty Duší Láskou zdobené,
Chrámy Srdce do růžova barvené.
Do zlacených Papírků Slovíčka balili,
Příběhy Pohádek Noci se bavili...
Čekali jsme, čekali nedbale,
poztráceli Mnohé - radostně i zoufale;
vykreslili znovu, zas a zase,
podléhali Klamu - jeho Kráse...
Do Oken Vesmíru nahlíželi nesměle,
hádali: co bude Skutečné, co Umělé;
zapomněli jednu Důležitost,
věřit v Sebe - v obyčejnou Lidskou Bytost

 Popis je součástí Portálové sekvence 2017