...tato slovní hříčka trochu nadlehčuje aktuální energie, kterým jsme již pár dní vystaveni a které jsou katalyzátorem změn v naší subjektivní realitě. Subjektivní proto, že jde o změny úhlů pohledu "na-věc" - tedy na všechny věci (události) v naší pozornosti, tj. ty, které vnímáme smysly fyzickými i meta-fyzickými, intuicí, srdcem, logikou mentálních procesů srovnávání i empaticky prožitkem (autovizí) - jeho rezonančního efektu na život. Náš, i lidí, kterých se naše aktivity dotýkají. Internet, knihy, média a reportáže v rozmanitých distribucích hovoří o milionech věcí - o tom, co si myslíme, že jsou a o tom, co jsou skutečně. Jde o potraviny, historická fakta, léky, zemědělskou činnost, ekologické pozadí lidského působení, klimatické podmínky a jejich umělá modulace technologiemi, které jsou utajované a defakto neexistují, o podhoubí společnosti i politiky, ekonomické čachry, kterých jsme pasivními investory. Jsou to tzv. PRAVDY...mnohé opravdu reflektují změnu v poznatcích, posuny ve vědě či uvolnění zadržovaných informací o nějakých fenoménech, událostech apod. Jsme těmto faktům permanentně vystavení, jsme konfrontováni s podrobnostmi, které často působí zděšení a údiv, jak jsme byli klamáni, jak jsme sami hloupí, jak žijeme v mystifikacích, jak věříme bludům a mýtům...jak.... 

 Svět je prostě místo proměnlivé, vše je v neustálém pohybu - jak běží čas, jehož "zub" nic nevynechá = vše má nějakou "životnost", nějakou dobu spotřeby či výdrž a odolnost (poločas rozpadu). Tento aspekt mnohočetnosti vnímání reality staří filozofové nazývali MÁJA a mluvili o FIKCI či relativitě dějů - tedy toho, co nás obklopuje a čeho jsme součástí. Moderní "vykladači" New Age tento pojem upravili a překroutili - respektive zevšeobecnili do konstatování, že svět vlastně není hmotný a skutečný, ale jen jakási iluze či sen duše, která se probudí až po smrti, kdy se vrátí do svojí perspektivy a spatří svět "očima", kterými ve fyzickém těle nemohla. Transformační navigace pak postrkuje vnímání duchovního rozměru tímto směrem = život na Zemi ve hmotě je vězení, trest...atd., je potřeba se z té kletby vysunout a zažívat tu správnou realitu, která je před námi tajena a programově člověku vibračně zablokována, aby neprohlédl ten velký podvod (zveličuji záměrně, aby téma bylo jednoznačné). 

 Kolik těch JÁ ale člověk/jeho duše má?...a kolika vrstvami a optikami hledíme na svět, ve kterém existujeme? MÁJA je totiž přesně to, co říká, že je: MÁ JÁ, což je jinými slovy perspektiva subjektivního vnímání světa - ano, není to objektivní realita a staří myslitelé měli právě toto na mysli, když o MÁJE psali... JÁ na sebe vždy hledí ze svého středu, pokud se chce "vidět" z úhlu mimo nosič, který je jeho aktuální domovskou doménou, musí přepnout na vnější souřadnice vnímání a to se v ezoterice zakazuje - nebo přinejmenším vůbec nedoporučuje... Ale proč? Člověk - jako multidimenzionální bytost, má v množině svojí Celistvosti desítky, stovky, tisíce....myriády "středů", ze kterých může vnímat realitu objektivně, aniž by vytěsnil momentálně dominantní Já duše pro tuto konkrétní inkarnaci. Bytost je fraktální částicí Zdroje, nese jeho kompletní subtilnost, informace, energii i schopnosti a Zdroj je množina všech celistvých bytostí, které součtem tvoří jeho potenciál - jsou jeho/i jednotlivě sobě-navzájem - očima, ušima...smysly i čtečkami a dešifrovacími nástroji, analyzátory prožitků, syntetizátory dynamiky emocí (pohon perpetua mobile Vesmíru). Každá bytost je plnohodnotný Vesmír a takto jsou naskládané v sobě a na sobě a vedle sebe - vše v superpozici aspektu multi-pohybu = jsou všude a nikde a každá je duálním aparátem dvoj-prvku (jin-jang), který sám se sebou neustále komunikuje způsobem, který rezonuje napříč všemi vesmíry/bytostmi jako korálky na nitích přediva těch dimenzí, které svojí dráhou pohybu neustále "tuneluje" mikro-dírkami prostupu (sub-prostorové a hyper-prostorové projekce bytosti do světů vyjádření). 

 Kvantová fyzika "umí" sdružit všechna toto JÁ do onoho pojmu "SUPER-POZICE" a vlastně odhaluje, že jde o expozici mnohem menšího počtu částic, než to vypadá. V těchto intencích lze vnímat vlastní jaderné zdrojové vybavení a přistupovat ke skenování reality s tímto vědomím na pozadí. Samozřejmě naše lidské vnímání je fragmentované na lokální zaměřenost - nemůžeme filtrovat všechny vjemy a analyzovat je do zařazení - proto máme 90% mozkové kapacity uvolněné z denního vnímání, aby souběžně se smyslovým rozborem běžel ten mimosmyslový, který zásobuje potřebnou podporou všechny lokality našeho super-pozičního JÁ. Totéž běhá v obou (všech) směrech a my těmi vrstvami kolektivního Vědomí kmitáme svojí osobitou frekvenční sonátou - naším jedinečným zdrojovým ÁRIA kódem. Když pojmeme do svého perimetru nad-kritický fraktál Zdroje, pak se sami Zdrojem stáváme už nejen pomyslně a dimezionálně-fraktálovou zákonitostí, ale plánovitě a s jistotou té pozice, která dovoluje vnímat cokoli objektivně, protože aspekt subjektivity je díky super-pozici JÁ automaticky započítán. 

 Duše není prvo-podstatou bytosti ČLO-věka. Bytost je částice Zdroje s plnohodnoutou jeho Celistvosti a ve svém "civilním" prostředí osciluje Vesmírem (vesmíry) ostatních částic Zdroje (fluktuace vakua) - nemá možnost vyjádřit individualitu a definovat sebeurčení. Aby tu možnost měla, potřebuje vhodné rozhraní, které je bodem jejího zastavení ve fluktuačním chaotickém vzorci (super-pozici). Takových bodů zastavení může mít bytost stovky a všechna můžeme považovat za plnohodnotná JÁ, která spolu koexistují v dimenzionálním rozptylu jemně/hmotné hustoty pozadí světa vyjádření (koeficient Planckovy konstanty, její zlomky a násobky). Tyto jednotlivé parametry tvoří mem-brány jednotlivých realit multiosobnosti (entity všech JÁ, ze kterých se celistvost bytosti skládá). 

 Duše je tedy programová matrice/nosič scénáře (životního plánu) pro jedno či několik z těch mnoha JÁ a do praxe se vkládá inkarnací duše do daného prostředí/světa, kde splní svoji roli jako konkrétní člověk na konkrétní planetě, v konkrétní rodině a v konkrétním čase. Bude to svébytná osobnost - s historickou stopou v paměťových záznamech, bude mít jméno a žít v okruhu dalších jedinců stejného rodu. Když tento člověk zemře, daná role skončí a uloží se do kolektivní paměti bytosti/Zdroje. Pokud bude tuto programovou matrice (duši) potřeba znovu nahrát do role, bude to už jiný život, jiného člověka, v jiné době a s jiným jedinečným historickým záznamem. Jako v divadle herec nepřednáší segmenty z role, kterou hraje v jiné hře a na jiné scéně, tak ani bytost do programové matrice duše nepřehrává jednu roli do druhé, ale odděluje je paměťovou vrstvou - zkušenosti se sdílejí jako obecný genofond - podrobnosti a jedinečný profil jednotlivých osobností se neopakuje - pouze v poloze podobnosti evolučních aspektů Celku. Když se narodí nový človíček, je originálem - nikoliv pokračováním nějakého starého a dávno zapomenutého životopisu (fenomén dalaj-lámy je typickým aspektem Modelu spasení  = Cesty k Vykoupení v pojetí duchovní hierarchie starého systémového matrixu). Člověk se nerodí s plnou pamětí bytosti (s neformátovanou duší) proto, že by bylo irelevantní se rodit a procházet fázemi zrání osobnosti od dětství po stáří. Pokud existují světy, kde se osobnost s komplexem paměti života přenáší do jiného těla, pak to není do plodu, který zraje k narození, ale jde o převtělení (přenos uceleného vědomí osobnosti) do jiného těla - protože to původní dosloužilo... 

 Toto jsou tedy aktuální toky informací a podpory pro instalace nových segmentů Modelu Magistra. Tyto energo-informační objekty kolektivního vědomí nahrazují staré šablony chápání pozadí existence a uvolní člověku přístup k vnímání svých paralelních JÁ - jako souřadnice vzdálené perspektivy mnoha-úhlového snímání reality. Tyto aspekty by měly postupně také změnit přístupy lidí - člověka k člověku, protože pochopení super-pozičního aspektu bytosti znamená, že já jsem ty a ty jsi já - jsme kolektivně Celkem Zdrojové inteligence a jaký si dovolíme sdílet perimetr, takovou část svých paralelních osobností budeme schopni mimosmyslově a pocitově vnímat a tyto vjemy komponovat do pohledu na vlastní život a jeho proměny, které v každém okamžiku svými rozhodnutími stimulujeme. Jde o pochopení příčin a jejich potenciálu a plně vědomí toho, že důsledky budou vypadat tak, jak tyto příčiny v daném dispozičním potenciálu zpracujeme a uvedeme v život - jak se zachováme - krok, za krokem...vystaveni realitě, která není MÁJA, ale je taková, jakým JÁ ji skenujeme a hodnotíme. 

 Jako ukázku nesymetrie vnímání uvádím článek, který teď hodně koluje po internetu jako jedna z mnohých "cest z iluze" - kde je velmi dobře vidět, že popisuje perspektivu role duše, která sice obnovila formátovanou paměť svých rolí, ale nepropojila poznatky s perspektivou dalších JÁ (jemných a energetických Duší duše)... Fyzické tělo stárne, protože se skládá z elementů prvků - samozřejmě - a pro průběh evoluce (zrychlený průchod Spasitelským Modelem) byla potřebná rychlá výměna osobností v paměťovém záznamu bytostí (Knihy Života). Postupně se tento druhotný aspekt zase vyrovná a jak jsem uváděla v předchozích popisech - dojdeme do fáze, kdy budeme listovat v katalogu svých JÁ (komplex ÁRIA kódu) a přes technologický portál (bránu) se do některého konkrétního těla/existence/osobnosti přemístíme jako informační mřížka individuálního segmentu Vědomí bytosti/Zdroje. 

 Portálová kompozice MÁJA má Já nese arianský volací klíč:

Fí-ama ČIN-taka
Pra-Ga Ši-KA mon-tana
ága-nýja * septa Via

 je klubíčkem Stříbrné Nitě, kterou dala ARIA-DNA Théseovi, aby nezabloudil v Labyrintu. Pro nás je to Vlákno Životů, které navlékáme a sobě navzájem dáváme jako DAR-ZA-DAR...

 Doprovodná báseň je abstrakcí bohatosti vnitřních světů duše, jako kaleidoskopu osobností:

Jako Motiv na Vějíři
jako Třpytku, co ve Světle víří;
neseme Vizi Žití
Pohádku společného Bytí.
Je vzácnou Perlou do Vlasů,
je Jehličkou v Kupkách Důkazů,
stříbrnou Nitkou Času,
Šepotem tichého Hlasu...

 Popis je součástí Portálové sekvence 2017