...je symbolika procesu, který nese kódy změny "vidění" - v obecném smyslu vnímání světa skutečností i jeho informačního základu v datových polích jednotné galaktické sítě vědomí = GaMa-NETu. Jsou to vyrovnávací aspekty, které stimulačně působí na naše senzorické snímání reality tak, abychom uplatnili i hlubší pocitové a vyšší kognitivní analytické schopnosti. Pohybujeme se životem určitým způsobem - je nám osobitně daný a jeho podobu si vytváříme sami sobě jedinečným způsobem. Abychom přes filtr této jedinečnosti zároveň dokázali snímat a vyhodnocovat přijaté podněty v souladu s kolektivní rovinou "kulis" skutečnosti, jsme všichni navzájem propojení sítí vědomí, která je naším společným paměťovým zdrojem pro porovnávání i surfingovou plání sdílení takto osobitně zařazených informací do vazeb již uskutečněných nebo zamýšlených/plánovaných součástí světa. Jsou to především tři aspekty úhlu vidění:

hledání svojí pozice v kolektivně vnímaném světě 
hledání smyslu našeho pohybu a setrvávání v takto chápaném světě
hledání cest do oblastí vyššího vyjádření již pochopených segmentů osobní a kolektivní reality

 Na těchto obecných parametrech máme postavené odvozené aktivity - od miniaturních detailů v průběhu obyčejného všedního dne života - po makroskopické hypotézy o smyslu existence lidstva na pozadí rozměrnosti Vesmíru.

 SÍTNICE je tedy synonymem snímání evidentně viděného - spolu s tím, co je v pozadí a to evidentní buď nese, nebo dokresluje jeho kontury za hranici vnímání fyzickými smysly. Jde o rozšíření intuitivnosti a schopností vcítění se do virtuality paralelních a alternativních scénářů, které nám evokují Příběhy různě modulovaných, fiktivních vývojových etap, které vršíme na momentu Přítomnosti. Týká se to osobních vizí a jejich aplikací do společnosti, které jsme součástí a která významně tvaruje a tříbí tyto aplikační motivace. 

 Je zde kladený velký důraz na rovnováhu aktivních receptorů osobního skládání reality = tzv. pravo-levo-hemisférické využití mentálního potenciálu, včetně všesměrového přitahování si potřebných komponentů - za plného využití mimosmyslových kapacit emoční inteligence  = tzv. práce S-VĚDOMÍM, kdy pojem SVĚDOMÍ je kontrolním aspektem pro vyhodnocení kompexity vjemů. Současně je zde uplatněný i ten aspekt sounáležitosti ke galaktickému VĚDOMÍ, kterého jsme podstatným stavebním prvkem ve smyslu fraktality a dimenzionality - jsme nositelé Celku (Zdroje), protože svojí vše-obsažností jsme jeho plnohodnotná "replika". Replika nikoli "napodobenina", ale násobek a prodloužená ruka se specifickým souborem funkčnosti. Naše osobní vědomí je multi-dimenzionální = tato pozemská expozice není naše jediná, ale ve smyslu komplexnosti osobnosti prožíváme na jiných rovinách bytí velké množství jiných realit - každá z nich je svrchovanou existencí v rámci té součtové expozice všech k sobě patřících. Není to jen naše hlubší chápání Srdcem, Duší a Myslí - je to propojení všech, z této konkrétní reality vzdálených, éterických bytostí - do kterých jsme schopni se vcítit a jejich "očima" (optikou) zažít nové vjemy a na nich postavené asociace do logických příčin svého chování a myšlení - to vše ještě před uskutečněním reakce (zachováním se v daném souboru okolností), která plně odpovídá té bleskové, osobité a jedinečné analýze v doméně celistvosti (jednoty)... 

 Tento způsob pohybu životem se nazývá kmit SVĚDOMÍM (S-VĚDOMÍM)

 SÍTNICE je jedním z vrcholně sofistikovaných bio-organických aparátů - není to jen člověk, kdo snímá prostředí zrakem - jde o specifikaci určité vrstvy živosti v multidimenzi života v Galaxii. Pokud přistoupíme na fakt, že "Všechno, co jest" je živé, pak sféra bio-organiky je jen jednou z mnoha vyjádření živosti ve Vesmíru. Sítnice také symbolizuje aspekt negativní expozice, kterým servíruje vjemy do mozkového centra zraku, kde se snímaný obraz skutečnosti skládá (překlápí) do logických celků, které ovšem musí ladit i s vnitřním morálním kodexem a emotivním sklonem k procítění dopadu takových faktů na možné pokračování takto aktuálně tvarovaného příběhu dále do budoucnosti = aspekt využití SVĚDOMÍ. Na těchto vazbách je postavený člověk, transformovaný do svojí vyšší galaktické verze - tak, jak tento proces už několik let intenzívně prožíváme. 

 Kód SÍT-NIC-E pak ukazuje souvislost s Galaktickým GaMa-NETem (kolektivní SÍTÍ Vědomí bytostí a prvků reality Zdroje=NIC-CIN, které je "poháněné" nevyčerpatelnou zdrojovou energií E, kterou do společné sítě generujeme my a všechny ostatní objekty daného Celku). Ve své podstatě to symbolizuje sjednocený úhel vnímání stavu věcí, na které existuje tisíce a tisíce různých názorů, ovšem všechny je spojuje jediné = JEDINEČNOST INDIVIDUALITY na pozadí úplného propojení všeho se vším. Osobní volba je synchronizovaná s dostupným sektorem kolektivní reality - tedy s takovým "územím", kde mohu svobodně volbu uplatnit takovým způsobem, který obsahuje zpětnou vazbu možné odpovědnosti za její učinění. Není to ani karma ani osud - je to prostý efekt základního vesmírného principu akce-RE-akce, tedy kauzality v čase a prostoru. Kdykoliv pohneme svým bodem (těžištěm osobnosti) v síti vědomí, okamžitě aktivujeme do pozadí svého vyjádření onen princip akce-RE-akce (příčiny a následku). Respekt k těmto vesmírným principům přináší pochopení vazeb a souvislostí života, dodává člověku pocit suverenity a vhledu do zdrojových příčin existence, skýtá netušené možnosti osobní expanze do vstřícně nastaveného prostředí života - způsobem, kdy nedrhneme a jsme v souladu. Nikoliv otrockým souhlasem s nesmysly, nebo akceptováním aplikovaného zlého úmyslu z polaritně odlišného nastavení schématu chování dalších lidí, ale skrz jejich hluboké pochopení, zpracování a zvážení možných příčin před zaujmutím osobního stanoviska k dané problematice či události. Je to posun k větší objektivitě vnímání a chápání světa obecně.

 Praktickou ukázkou naší schopnosti multidimenzionálně vnímat jsou známé stereogramy, potenciál fraktálních segmentů prostředí nebo schopnost dokreslit si (za využití paměti a zkušeností) fragmenty textu, který je složený z přeházených písmen nebo kombinace čísel a písmen - do smysluplného sdělení. Tyto věci se nacházejí v našem životě na každém kroku, jen si to neumíme s těmi schopnostmi propojit. Nikoliv náhodou tyto pomůcky slouží k vyvážení pravo-levo-hemisférického využití mozku - zapojují do akce i mimosmyslové dispozice a empatické vprojektování se do modelového prostředí neznámého vnitřního potenciálu informačního pole, kterého jsou dané metodiky stimulace vědomí součástí. 

 Portálová kompozice tentokrát není ani tak o vstupu energií do našeho pozemského prostředí, ale naopak - o expanzi našeho planetárního vědomí do vyššího galaktického Celku. Jsou to transformační procesy kolektivní reality, které sledujeme v přímém přenosu, protože jsme jejich podstatným elementem. Dějou se skrze nás a pro nás. 

 Arianský volací klíč aktivuje příslušný Křemíkový multiplex (mimozemskou flotilu UFO), skrz který se přenos uskutečňuje a který jistí stabilitu jeho průběhu:

De-Siema NIČe bia
Herma-Dia prosta Liba
Nor-Ga čia * Viza mia

 Obsahem je poznámka z manuálu ke hře Posvátný Labyrint - taková ta na okraji stránky, co je psaná rukou hráče, který ví (nebo tuší), že by mohla někdy v budoucnu někomu dalšímu usnadnit chápání inkriminované situace a pomoci mu s jejím řešením. Týká se vstupu do skalního města, které je plné jeskyní a podivných prostor neodhadnutelných rozměrů - hráč řeší dilema, co bude při průchodu tím komplexem potřebovat a co z toho potřebného sám unese. Asi si to sám několikrát v různých variacích vyzkoušel, protože nakonec připsal:

"Neber si s sebou nic, co považuješ za nedílnou součást přežití - tedy nic zbytečného, jdi nalehko, volnost pohybu je důležitější, než předpoklad možné nedostupnosti prostředků".

 Říká, že pečlivým pozorováním prvků prostředí a jejich skládáním do souvislostí a vazeb přinese poznání celkového pojetí komplexu bez podpůrných hmotných prostředků. V současné době si dovedeme představit, že by hráč s sebou vzal kromě jídla, vody a základní výbavy pro pohyb v pustině, jenom nějaký paměťový off-line nosič dat (například tablet), který by mu pomohl porovnat vnímané prvky reality a tak "si-vzpomenout" na analogickou událost, kterou prožili jiní lidé, v jiném čase a na jiném místě - předali svoji zkušenost do sdíleného prostředí, kde je pak komukoliv potřebnému k dispozici. Tyto informace vybudí v hráči smysl pro konstruktivitu řešení - jeho realizací si vyřeší problémy na místě a sám. Tyto spontánní improvizace nejsou nikterak od věci - měli bychom se s nimi naučit pracovat. Vyžaduje to vyšší míru důvěry ve vlastní schopnost najít to nejoptimálnější řešení v tom správném čase a navázat jím na již dosažené dílčí úspěchy.

 Portálovou anomálii, která je pro kompozici inspirací, jsem zabalila do abstrakce básničky:

Tak dlouho - tak dávno tomu,
co v Hedvábí usnula a spí.
Ne mnoho - nebylo komu,
však koho to překvapí, když sní.
Spřádá Vlákna do Obrázků,
Přání navlečená na Provázku.
Psaníčko v láhvi ve vlnách,
tajná Zpráva v dnešních Novinách...

Text je součástí Portálové sekvence 2017