Na obědě mě upoutaly dlouhé rovné blond vlasy a mladistvá figura, která se pod nimi rýsovala. Usadil jsem se před ní zády k ní a pracoval s tím. Kdyby ji neviděly mé oči, necítil bych nic. Takhle jsem se potřeboval spojit s jejím já a celé to procítit. Potom se vytratila, i když pořád seděla na svém místě. Celé to byla moje vnitřní iluze. Jakási touha po Bohu, která se mi energeticky vtěluje do žen. S čímž se u muže počítá, protože muž a žena ...
Říkal jsem si – krása a energie ženy je to, co mě upoutává nejčastěji a nejspolehlivěji. V tom se skrývá další směr – ač na první pohled až směšně přirozený, nicméně separovaný od touhy bezpochyby zobrazí něco, co je až za zdí. Za zdí před kterou obvykle všichni skončí opojení touhou. Díval jsem se na mládí lidí a viděl jak z nich přetéká přebytek jejich něčeho. Mají v sobě nezralost, kterou kočírují hormony a hormony působí snad až příliš silná hnutí. Říkal jsem si, možná to, co přetéká, by se dalo sbírat a přeměňovat. Vzpomněl jsem si na stroje. Jak pěstují svůj lid, z jehož bioenergie sami žijí. V kontextu bezpochyby platí svrchované zákony magnetismu ruku v ruce s vůlí. Použiji-li oči, necítím magnetismus. Nepoužiji-li oči, necítím nic. Použiji-li oči, mohu sbírat vše co právě přetéká a transformovat to v sobě. Necítí snad pachatelé násilných činů jakousi vnitřní touhu? A nebývají snad jejich oběti tak trochu přetékající nádoby, které si tím o cizí vstup přímo říkají? Když já sběrač a transformátor budu sbírat přebytky a používat je k jiným účelům, možná malinko ztlumím důvody extremních interakcí. Možná že tahle funkce ve společnosti chybí a je důležitější, než by se mohlo zdát. Zkusím být sběračem a transformátorem. Zkusím najít cíl, kam by se ta energie dala posílat, kde chybí, kde by se dala dokonale využívat ve prospěch věcí, které jejím přirozeným nedostatkem strádají. Zůstane-li v mé péči, sama si najde protipól a spotřebuje se nekontrolovaně. To není žádoucí ani v nejmenším. Bude to chtít nějaké uskladňovací akumulátory.
Moje přítomnost je absurdní. Tím jsem odpojený od systému. Od všech svých lidí a od všech svých představ o nich. Zůstává mi moje samostatná práce s neviditelným. A tu je žádoucí poznávat a rozvíjet, protože je kontextově zásadně významná. Mívám v sobě hnutí, která pracují s vůlí a pocitem něčeho magnetického. Vnáším to do energetických cviků, které vypadají jako tai-chi. Směrům té energie nerozumím ani její podstatě. Zatím jen skládám teorii na základě dosavadních zkušeností.
Uvažuji nad cílem distribuce energie ve formě prožitku Věčnosti a tedy Přítomnosti. Takto dotčený jedinec obvykle nastartuje sám sebe a začne pátrat po opakování takového prožitku. Pak už ho to pohltí a od systému se odpojí časem sám. Zajímavý cíl...
A.M.A. 5.11.2010
Lidský magnetismus = charisma
Teplo a jeho deriváty
zdroj ilustrace
