V diskusi k článku BOA na Facebooku se rozvinula konverzace s mnoha zajímavými postřehy, které dobře zapadají do tématiky posledních textů, které jsem publikovala. Pro lepší přehlednost jsem komentáře zkopírovala tak, jak na sebe navazují.

 Armin Nio Roden: Mně fascinuje na člověku toto: Paradox člověka a lidské civilizace je postaven na té skutečnosti, že každý jedinec si musí vytvořit od bodu nula své existenční – životní vědomí a to na základě svých několika smyslů a skrze podněty a své existenční životní vědomí rozvíjí krok za krokem, nejdříve v rodinném prostředí a pak přijde puberta a dosavadní existenční – životní vědomí jež je zde vysoce rozvinuté a komplexní, tzv. střední rod, projde docela násilnou redukcí a obratem o 180 stupňů a vlastně se jako buňka oddělí od buňky rodiny, společnosti a vytvoří si vlastní identitu a pojem o všem a to krok za krokem až do své smrti.
 Další paradox je zde v tom, že tento jedinec vytváří vlastně novou generaci, jež se všemu musí naučit, osvojit, poznat, rozvinout a mnohdy je v opozičním myšlení vůči těm starším. Naštěstí se mnohdy rodí do vyspělejší doby a tím pádem dosavadní poznání starších generací vlastně aktualizuje a přehodnocuje.
 Typickým projevem tohoto krokového vývoje vědomí jsou tzv. prahy, jež nám otvírají nové oblasti, kdy mozek a naše podvědomí k tomu „nazrálo“, rozvinulo základy. Zde je to pak třeba tah k historickým kořenům společnosti, k vypořádání se s konečností všeho, smrtí, zde přes duchovní a astrální existenci, tak potřebu vytvořit jakýsi étos o vlastním původu, společnosti, národu …

 Jelikož člověk má v sobě obsaženy tyto dva výše uvedené paradoxy, tak tato témata se zde cyklicky jednou za 10-15 let znova objevují a aktivují, a nakonec moc nikam nevedou.

 Navíc postačí vývoj několika generací a původní společenské hodnoty, základy ideje vezmou za své… Jde vlastně o tzv. přechodové vazby a přenášení informací z generace na generaci, jež si navíc každý jedinec a generace vezme po svém a svým poznáním a aktuální konstitucí vědomí ji aktualizuje. Dalším fenoménem je ta skutečnost, že většina populace má od přírody dané hranice rozvoje svého existenčního = životního vědomí, jež nepřekročí sociální a lidskou existenci. Vývoj a rozvoj společnosti vlastně vytváří jen pár jedinců jež k tomu mají tah. Posledních 150 let zde sice byla snaha toto přírodní omezení překročit, díky zavedením školní docházky, vzdělání, univerzitám, ale opět to má své hranice, zde na místo aby se vytvářela tzv. duševní inteligence, tak se vytváří sociální a egoistická inteligence, jež má snahu vše transformovat do oblasti svých, potřeb, zájmů, zisku a pohledu na věc. 
 Docela tristní je sledovat jak se naše duševní a hlavně duchovní poznání pořád točí v kruhu a pasti, naší lidské sociální existence, kde máme snahu protlačovat do jiné existence klasické lidské rysy a hodnoty. Na druhém břehu, kde jako duše jsme vlastně bezpohlavní, nejsme příslušníky určitého etnika, nemáme lidské postoje, myšlení ... Pravděpodobně se zde vytvoří časem určité nové jádro evoluce člověka, jež nebude zatížen tak lidskou minulostí, jež byla určena k zvládnutí nehostinných podmínek naší planety a přírody. 
 Člověk by se zde měl naučit mít cit, tzv. projekci člověka na to, co vlastně už není o lidské existenci, ale univerzální a Jsoucí, nevidět tuto existenci lidským zrakem, ale duševním, celostním. Osobně bych zde uvítal nějakou vyspělejší alternativu k lidem ... Neboť současné celostní poznání už jen stagnuje a točí se v kruhu a je to vlastně generační hračka, či míč, který zvedá každá nová generace. Navíc kdo by měl zájem pozvednout člověka, když je takto vlastně ekosystémem planety i dimenze omezen a pokud se člověk více rozvine, tak se přidá k té hrstce lidí, jež vlastně vytváří pokrok společnosti a civilizace a nebo odejde na další planetu, jejíž cyklus transformace je mnohem pomalejší ...

Irena Tissa Sittová: Máš samozřejmě svým způsobem pravdu - ale závěry by neměly mít depresivní nebo represivní charakter - ale naopak, měly by stimulovat progresivní efekt na naše náhledy do možností vývoje - tedy cest, které jsou pro nás jednotlivě otevřené a schůdné. Princip fraktality zajišťuje dosah potenciálu celku pro každou jednotku vědomí - tedy pro jakéhokoliv člověka, v jakékoli fázi osobního rozvoje. Toto pozadí je motorem snažení - my podvědomě tušíme, že tam ten potenciál pro nás je k dispozici a jen hledáme perspektivu, jak se k tomu obsahu dostat a začít s ním pracovat. Ve hmotě se vždycky projeví jen to, co je pro danou společnost relevantní - ve velmi širokém okruhu "posuzování", které stojí na součtech ochoty přijmout daná témata pro výstavbu vlastní reality. Jsou to samoregulační sebe-řídící mechanizmy a obsah toho gró pro expanzi vývojových směru každá ta generace nějakým způsobem progresivně formátuje - pro danou dobu a fázi společenstva jako celku. Duchovní rozměr je projekční vývojová laboratoř, kde se "testují" ty možnosti, co se pak samovolně protlačí až do reálu. Testuje se v těch frekvencích vědomí, kdy vize nemají v daném okamžiku žádný dopad na skutečnost - však to všichni známe - jde o sny, představy, fantazii, příběhy, co si vytváříme na základě potřeb a touhy takovou formu života dostat i sem - do skutečného prostředí. Tudy tečou inspirace a některé se nám podaří i dotáhnout až do této tvrdé vrstvy času - zanechají nesmazatelnou stopu a v informačním poli představují nový segment kolektivní zkušenosti. Někdo se na tyto pochody dívá z odstupu - vnímá veliký okruh a detaily neřeší, protože jsou příliš drobné v globálu myšlení, co je mu vlastní (tvůj případ). Někdo zas přehrabává ty detaily - tahá je vrstvami, zkouší, pasíruje mezírkami, co se otevírají na mini-okamžiky naší pozornosti...to je zas můj případ. Však všichni taháme pilku a není to špatně - ale možná jsem jen chronický optimista...

 Armin Nio Roden: Dobře napsáno. Problém je spíš v tom, co je a není pro nás duchovní rozměr. Část populace tam vnímá astrální dimenzi, další náboženské aspekty, další Jsoucno, vlastně, a to teď mně vnuklo jde, jak se vlastně na tuto duchovní dimenzi napojujeme.
 Zde krásným příkladem, který rád používám jsou čakry. Většina populace má aktivní 2. čakru, jež vytváří lidskost, sociální vnímání a inteligenci, společnost, hierarchii, náboženství, autoritu a je vlastně podporována v rámci kvantových energií Saturna, jež zde vytváří kostru, řád, základy, ochranu, instituce, morální kodexy a Jupitera, jež zde vytváří expanzi a vývoj společnosti, její tvůrčí energii a rozvoj. Vytváří vlastně bankovní sektor a peníze, jež poskytují lidem individuální možnosti si rozhodovat o vlastní existenci, potřebách a možnostech, vývoji. Není to jen o lidech, ale taky společnosti a jejích společenských skupinách. Člověk je zde vlastně v 2. čakře pod vlivem kvantové energie Luny a Marta. Luna je zde princip matky a sociálního soužití a komunikace a Marta, jež vytváří základní životní energií k formování lidské existence. Duchovnost je zde vlastně příroda, bohové, náboženství a k tomu se vytváří lidská náboženská struktura (obec), organizace, opět princip Saturna, zde církev, nebo jiné organizace pro každé náboženství či nauku, znakem je zde určitá rituálnost.

 Člověk, jež rozvíjí 3. čakru a dostává se do kvantové energie Slunce, začne se oddělovat a vytvářet vlastní existenci a sebeorganizaci života, osobnost, identitu, Ego.
 Duchovnost se zde materializuje a je zde tak k subkulturám, prožitku, moci, vlivu, aktivitám …
 Člověk, jež má rozvinutou 3. čakru a začíná rozvíjet 4. a 5. čakru, tedy kvantovou energii, či stav Venuše, cit, intuici Merkura, kvantovou energii, či vrstvu, kde je logika. 
 U Venuše a 4. čakry je to formát tahu k umění, vnímání duchovnosti skrze cit a intuici, kde už nemá lidský formát a je tak trochu už transcendentní, Jsoucnost je zde transformována do hudby, umění, básní, malby... 
 Je de facto přirozenější, zde třeba B. Smetana a symfonická báseň Vltava, to je vlastně i formát vnímání kam směřuje část populace a budoucí lidská evoluce. Zde to bude jako v Avataru na Pandoře.
 U Merkura 5. čakry, kde je logika a intelekt, tak se z této formy intuice a citu začne vytvářet a selektovat nová vrstva vědomí, tzv. Nadvědomí, jež se nakonec ukotví v 6. čakře.
 Duchovnost či duchovní směr zde má pozici tzv. informačních polí, fraktálních polí, kvantových polí, na nichž vlastně fungují jak čakry tak Astrologie. K tomu se přidává poznání Vesmíru, případně dalších vesmírných civilizací.
Člověk zde vlastně pokračuje ve vlastní transcendenci a díky intelektu a logice postupně odhaluje ekosystém po ekosystému Univerza a poznává zde základní principy a zákony, jež systém řídí a vyvažují, až dospěje k „závěru“, že je vše položeno a rozvíjeno na jednoduchém principu a logice, jež vytváří průsečík existence a čím více v tom to průsečíku existence, či ohnisku se setkává s existenčními liniemi, jednoduchý příklad, dvě existenční linie zde na Zemi a to sluneční příkon světla a tepla v určitou roční dobu dovedou „spustit“ další stav existence, zde Jaro. Člověk je taky takové ohnisko či průsečík existenčních linií, jež převážně přijímá díky smyslům.

 Zde už naplno je funkční Nadvědomí a 6. čakra, jež je vlastně transcendentní a lidské životní – existenční a prožitkové vědomí je zde podvědomím.

 Teď jsem se ale dostal někam jinam, než jsem původně chtěl, mně se totiž zalíbila myšlenka projekční vývojové laboratoře jako další duchovní rozměru.

 Zde to platí a je možné, pokud vlastně rozvíjíme 4. a 5. čakru a jejich kvantové funkční vrstvy jež zde reprezentuje Venuše a Merkur.

 Lze říci, že v naší sluneční soustavě je vlastně uložen program transformační mód existence, jež má několik kvantových funkčních vrstev, jež lze vzájemně kombinovat, jež mohou být vůči sobě v opozici, střetu a nebo spolupracovat, což vlastně „mapuje“ Astrologie.

 Osobně se opírám zde o několik konstant a tím z „druhé strany“ je to Astrologie a Čakry a dále vlastní transcendence a vnímání určité nadčasovosti všeho, to že nejsem uzavřen v určité bublině časoprostoru, jež u každého člověka je vlastně několik dní do minulosti a pak vše upadá do časové mlhy a je vlastně mnohdy vytrhováno z kontextu událostí …

 Irena Tissa Sittová: Jo - to jsou skvělé postřehy - dík...  S dovolením si tu konverzaci nasdílím na web Pandora - aby to zapadlo do kontextu ostatních informací a souvislostí - pěkně to koresponduje s tím, jak se ty energetické kvality začínají prosazovat. Ty to máš skrz čakry, já jako nastupující spojitý rozsah operačního (denního) vědomí = alfa-beta-gama frekvencí - jako momentální vývojový trend...

 Celé konverzační vlákno se všemi příspěvky je zde