…aneb „k pramenům“ nebo „ke zdroji“…

 Tak by se dala charakterizovat tématika informací v jemných energetických proudech, které v posledních dnech přitékají do naší pozornosti. 

 K pramenům si většinou představujeme jako zpět do minulosti – ke zdroji. Někdy přímo k původu – například lidské existence – jindy k příčinám, které stály za některými konkrétními událostmi v přítomnosti, protože „prameny“ v tomto kontextu = příčiny. Jedním z rysů dnešní doby je záměna následků za původní příčiny. Tuto záměnu zdrojů za jejich následný rezonanční efekt můžeme pozorovat ve všech oblastech života – v lékařství, v politice, ekonomice, společenských vazbách i v obyčejném občanském soužití – i v tak triviálním prostředí, jako jsou diskuse na sociálních sítích. Je to dané mnoha faktory – jedním z nich je zrychlování procesu zpracování informací, podnětů a tlak na zkrácení času na reakce nebo přijmutí konkrétních opatření. To vede k povrchnímu odhadu daných situací – bez hloubkové analýzy příčin a motivů, které za nimi stojí. Na jednu stranu jde o progresivní vývoj k upřednostnění všesměrového zaměření našeho zájmu, na stranu druhou to znamená, že za širokým obecným přehledem nacházíme absenci hloubky znalostí v konkrétním oboru informací. S tím v zákrytu by měla existovat povědomost o dané povrchnosti znalostí a vždy, když to je aktuálně potřeba, by měl člověk umět promptně svoje mezery v poznatcích doplnit do takové míry, aby byly jeho reakce na děje a následné vyslané konstrukce zpracovaných informací dostatečně kompetentní.

 Toto spojení ale většinou pokulhává – lidé nedbají na doplňování poznatků, jejich projev je potom jen zdánlivě podložený znalostí z oboru – jejich nedostatek bývá nahrazen použitím příslušné odborné slovní zásoby a laický konzument takových projevů se pak mylně domnívá, že narazil na zdroj ověřených informací. Přitom poznáním příčin vzniku konkrétních informačních celků (odhalováním motivů a záměrů jejich autorů) by se předešlo mnohým nedorozuměním, ke kterým často dochází – které bývají jablkem sváru ve výměnách názorů. Svoboda slova a projevu musí být podložená odpovědností za to, co veřejnosti předkládáme – nechceme, aby nás v projevu někdo omezoval? – pak musíme umět vyjádřený názor obhájit – a to i v tom případě, kdy jsme byli nedůslední a neověřili si zdroje, ze kterých jsme podklady pro svá vyjádření načerpali. Názorové spektrum populace je v současnosti hodně pestré – zprávy o aktuálním dění přijímáme v reálném čase a ty, které nás osloví, nebo ohromí, chceme co nejrychleji šířit dál. Pokud nás nezastaví vnitřní hlas nebo intuitivní smysl pro relevanci přijatých dat, pak podstupujeme riziko, že se podílíme na šíření lživých nebo překroucených reportů o dějích – vždy máme ale na vybranou – buď tomu věnovat čas a ověřit si zdroje, nebo riskovat, že naše svoboda slova a projevu bude ohrožena, protože šířit záměrně lži a vydávat je za skutečnost odporuje mnoha pravidlům při sdílení informací. 

 Jak postupujeme v procesu transformace Vědomí – do nových parametrů myšlení a cítění – jsou zmíněné disproporce ve sdílených přednesech čím dál víc zřetelnější. Další fází bychom se měli přibližovat symetrii v poznávání příčin a jejich následků – v rezonančním efektu informačních toků. Nacházíme se v období, kdy na sociálních sítích probíhá cílená informační válka, kde se přímo zneužívá existující nedůslednost lidí při ověřování faktů a jejich zdrojů. Hluboké intuitivní cítění lidí je otupěno opakovaným hodnocením přijímaných informací rychlým povrchovým skenem – kdy zdánlivá logika v kontinuitě bývá chápána jako dostatečný důkaz ověření pravdivosti údajů. Často nám uniká, že ta logika navádí naše myšlení do spojování různých následků do relevantních vazeb, které odvádějí pozornost od příčin, které pak už nemáme potřebu hledat = příčiny byly skryty a nahrazeny umně zaonačenými následky. Tento „nešvar“ je tak rozšířený, že na diskusních vláknech, kde se komentují sdílené dezinformační zprávy, můžeme najít celou plejádu následků, které se probírají jako prvotní příčiny dějů.

 V systému proměny mentálních schémat Kolektivního Vědomí jde o proces, kterým musíme projít – stará se neodpojí sama od sebe – půjde to jen změnou myšlení a hledáním nových náhledů na existující témata. Přiložená ilustrace je abstrakcí křemíkového (energo-informačního) multiplexu, který je vyvažovacím rozhraním mezi informacemi, zpracovanými prostou logikou a zpracováním přijímaných informací pomocí širokospektrální metody fuzzy-logického komplexu souvislostí, které informace skýtají. Je jako virtuální kosmické plavidlo naší Mysli, které nás nese vertikálními vrstvami v paměťových knihovnách Jednotného informačního pole. V Přítomném okamžiku (v nanosekundě) proskenuje dostupný potenciál vazeb, který v tomtéž okamžiku projde soustavou mimosmyslových „čidel“, včetně simulací prožitků, které navozují Příběhy, co tyto vazby evokují – to pak vytvoří podklad pro naši reakci na přijatou zprávu nebo sdílený přednes – v mnohem celistvějším formátu, než jen pasivním přeposláním takové zprávy dál, do sdíleného prostředí – bez jakéhokoli zpracování obsahu.

 P.S. „Fonts“ jsou také druhy nebo styly písma – a písmo je nástrojem k předání myšlenky, písmem (mimo dalších formátů projevu) předkládáme informace, kterými máme v úmyslu něco sdělit.