…Světlo Duše…

 Aurora – ve smyslu Jitřenky – přináší symboliku Světla denního charakteru. Tedy nejen ve formě virtuálního Fotonu, ale především jako Energii Úsvitu našeho Vědomí, které „protahuje“ vnímání přímého toku informací až za hranice Soumraku. Jde o rozšiřování pole Přítomného Okamžiku, kdy jsme sladění s tokem Času v jeho kontinuální dráze běhu – a současně obrovskou rychlostí kmitáme ve vertikálním směru do hlubších vrstev paměťových segmentů, ze kterých se struktura Času skládá. Je to „vědomý“ proces – kdy oscilujeme jak podvědomím, tak nevědomím – abychom bez ztráty Přítomnosti navázali ty důležité souvislosti, které jsou potřebné pro utváření Událostí, ze kterých se Časová Vlna skládá a které jsou esencí linie našich Životů.

 Frekvenční pozadí lidského Vědomí určuje, jakým způsobem je Realita vnímaná a chápaná. Sjednocení frekvenčního rozsahu do jednoho minimálního časového údaje znamená být na mnoha místech současně, čerpat energo-informační podporu z mnoha zdrojů a tyto okamžitě zpracovat do smysluplných „objektů“, které jsou pak nosnými komponenty prostředí, které si neustále vytváříme a tvarujeme – podle nekonečného toku podnětů a proměny vývojových řad Událostí, do kterých naše Vědomí navigují. 

 Tyto „smysluplné objekty“ si můžeme ukládat jako polotovary do špajzu. To vede k cíli, abychom již nemuseli opakovat složité „výrobní“ procesy za účelem získávání Vhledů a Inspirací skrz zóny jiných frekvenčních stavů (meditace, trans či lucidní snění). Takto máme k dispozici narůstající zásobu již vytvořených „objektů“, použitelných v mnoha sobě-podobných okolnostech kontaktu s prostředím – jen vybereme ty aktuálně nejlépe zapadající a jejich zakomponováním do osobní představy Reality měníme vlastní pozici vnímání Světa. To generuje potřebu obměny našich „objektů“ a tím nutnost jejich okamžitého překomponování. Postupně tak rozšiřujeme frekvenční pozadí přítomného stavu Vědomí Beta až do hluboké Alfy a do vysoké Gamy – aniž bychom se museli uvádět do časově náročných rozpoložení, kdy se nám otevírají zdroje „surovin“ pro vytváření oněch „objektů“. Svět Fantazie tak splývá se Světem Skutečností a Život nabírá mnoho dalších rozměrů, které jsme jindy nedokázali propojit do Přítomnosti.

 Bio-rytmy našeho fyzického Bytí jsou také postaveny na zpracování energo-informačního pole Kolektivního Vědomí – proto nám nehrozí ztráta potřeby snění a z něho uvolněných Vizí = i když máme špajzku plnou zásob pro možné i nemožné užití, nebrání nám to v tom, abychom necítili potřebu monitorovat aktuální nabídku v Jednotném informačním poli a nepřibírali si „pochoutky“, které jsou kořením našich Vhledů do Existence jako takové. 

Tento způsob propojeného Ducha se Hmotou je obrazem proměny Duše do postavení v Centru energetické sféry Srdce. Oscilace Bytostné Jiskry z hyperprostorového nulového Času do jeho strukturální podoby v poločasech rozpadu prvků Hmoty aktivuje soubor atributů Galaktického Člověka, který je skrz Horizont Událostí v Centru Srdce propojený do Věčnosti Bytí. Již delší dobu se nacházíme v přechodném období završení Transformace – osobního Vědomí, interní energetiky (aury), kvantového pole DNA i vazeb na další podoby Vesmírné Inteligence, které jsme součástí. To nabuzuje stavy „pochyb“ a zdánlivé vypadávání z přímé reality Života. Tyto mentální konstrukty mohou vést k přesvědčení, že Jednotné informační pole je zmanipulovaná zóna vlivu mimozemských entit, které na Lidstvu provádějí závažné experimenty – že Knihovny Života mohou být umělého charakteru, že jejich účelem je modulace evoluční linie Lidstva. Pomocí nově aktivovaných schopností Galaktického Člověka lze tyto interference odfiltrovat. Předmětem zmíněné manipulace se kdysi dávno nestalo akašické podloží Existence, ale MODEL, skrze který se realizujeme do vrstev Bytí – do zón projekce ID-entity naší Bytostné Jiskry. Je to soubor „programů“ Živosti, kterými vyspělé civilizace dokázaly samy sebe rozvíjet v polích Oktávy dimenzí = pomocí expanze možností realizace Života. 

 Tento soubor programů Života se nazývá Projekt Člověk a Evoluční Model, kterým měl být uskutečněný, se nazývá Modelem Magistra. Stalo se však, že jeho kódové algoritmy zneužila frakce Bytostí, které v Expanzi Živosti vycítily šanci, jak zotročit lidskou projekci Bytostných Jisker (Duší) a celý sektor 3D – 5D „zavirovaly“ energií Moci do intencí aplikace hierarchických struktur Existence. Tak se vytvořily oddělené zóny duchovní a světské garnitury řízení Evoluce. Došlo k tomu, že byly seskupeny Elity (zasvěcení vyvolenci) – které se staly prodlouženou rukou nadřazené Duchovní Hierarchie v Krajině fyzického inkarnačního prostředí. Skrz ideologické nástroje pak „uvěznily“ Lidstvo v zóně modifikovaného programu původního Modelu Magistra – ve svých textech to nazývám zachycení do Spasitelského Modelu. Tyto ideologické modifikace prorůstají do hloubek Kolektivního Vědomí, ovlivňují celý sektor Oktávy dimenzí Živosti (3D – 5D), překračují hranice genetiky druhů a pokřivují Evoluci všech forem Života, které se v daném sektoru vyvíjejí. Fraktalita, která je postavená na nabírání součtů podobností, se v tomto případě postarala o prolnutí modifikovaných programů do všech možných sfér expozice Života. 

 Posunem do uspořádání Galaktického Člověka dochází nyní postupně k nápravě silových programů (archetypů) Moci, účelově ukotvených v Kolektivním Vědomí a tím v noosférickém prostředí Planety. Prostřednictvím projevu naší mentální energie, kterou uvolňujeme zpracováním energo-informačních struktur, které se otevírají z dříve nedostupných sektorů Jednotného informačního pole Vesmíru, dochází k přeprogramování zavirovaných archetypálních vrstev a k uvolnění původních ideí Projektu Člověk. To jsou Okamžiky, které zažíváme, které nám servíruje sám Život v té podobě, jakou pomalu nabývá a promítá do Reality Skutečností. Obecné přesvědčení, že Duše je čistým záměrem naší bytostné podstaty, je mylné. Duše je nosičem programu (plánu) pro danou inkarnaci a kódování tohoto Plánu podléhalo stejným silovým ideologiím Moci, které se pak aplikují v běhu realizovaného Života. 

 V předchozích textech jsem popisovala jednotlivé vrstvy (těla) naší Duše/Bytosti – skrze která se podílíme na obecné Evoluci Života. AURO-RA je slunečním aspektem Andělského těla - Jitřenkou Duše, která se již v současných generacích populace ve velké míře oprostila od instalací silových ideologií do svých Životních Plánů (programů pro inkarnaci). Změna v tomto tématu Přestavby přichází tentokrát „shora“ – tj. z duchovních sfér, kam nyní Člověk už může vnášet podněty pro ony změny – přímo z roviny Kolektivního Vědomí – tím, že „ovládá“ Přítomný Okamžik – jeho potenciál a energo-informační podstatu. 

 AURO-RA je symbolikou Úsvitu Svobody a práva se Sebe-vyjádření, je aurou slunečního charakteru – osvicuje temnotu nevědomí a otevírá pletenec solar-plexu do hloubky vrstev Bytí. Propojuje nás s již „prošlými“ programy Duše, které byly orientovány na karmickou rezonanci Událostí Života – napravuje vazbu „akce-RE-akce“ z plochého fyzického dosahu do hloubky zápisů v Knihách Života, kde se soustředí dějiny všech našich inkarnací – i těch, co jsou teprve ve stádiu kódování pomocí vazeb na platný Model Evoluce. Transformace proto překračuje hranice známého Života, ve smyslu Celistvosti sčítá všechny vrstvy projekcí Bytosti a v zóně Přítomného Okamžiku, který obsluhujeme rozšířenou frekvencí Vědomí (8-64 Hz), promítá možné Příběhy, skrze které můžeme tvarovat jednotlivosti současnosti, minulosti i budoucnosti. 

 AURO-RA je součástí Portálové sekvence, která nyní v únoru probíhá. Momentálně se nacházíme přibližně uprostřed její gravitační zóny (období od 11. – do 22.2.2020) – skládá se z celé řady mini-portálů, kterými nám proudí „systémová“ Podpora. Přiložená ilustrace představuje abstraktní podobu „solar-plexu“ Galaktického Člověka – obsahuje aspekt dimenzionality zmíněného Horizontu Událostí, fraktality projevených i virtuálních zón Živosti a také polarity – ve formátu „trnové“ šípkové růže, která je stylizovaná do obrazu Srdce. Pocity, které můžeme zažívat, korespondují s komplexitou dění – ti, kterým se daří držet pozici Přítomného Okamžiku, mohou cítit potřebu „terapie tmou“ = vyhledávají ticho a v šeru noci regenerují soustavu jemno-hmotných identit sebe-sama. Je to samozřejmě individuální proces – každý si do zóny pole příčinnosti nacházíme vlastní osobitý vstup a jdeme svojí speciální jedinečnou cestou.