...aneb práce s přijímanými informacemi...

 V současné době, kdy všichni nějak tušíme, že zprávy, které se k nám dostávají, nejsou úplné, pravdivé, či jsou dokonce zavádějící - a mnoho z nás cítí potřebu se v tom chaosu orientovat - je důležité přistupovat ke zpracování přijímaných informací trochu jinak - než jsme byli léta navyklí. Často ve svých textech píšu o metodě asociační symetrie, která stojí na tzv. Fuzzy-logice. Jde o širokospektrální sken dat, kterým jsme vystaveni a schopnost třídit obsah informačního servisu tak, abychom dokázali vytěžit maximum relevantních údajů, které pro nás budou mít vypovídající hodnotu. 

 Před časem jsem k tomuto tématu sepsala takový "manuál", který pro aktuálnost znovu sdílím:

 Slova podstatná a Slova jalová

 …aneb trochu jinak pojatá „gramatika“.

 Slova podstatná jsou skrytá pod Slovy jalovými, která tvoří různě hustou omáčku sdělení. Onehdy jsem v jednom článku uvedla motto:

„Když dva říkají totéž, nemusí to vždy také totéž znamenat…“

 Oč se jedná…? 

 Jde o jedinečnou esenci (digitální podpis) autora sdělení, která je ve Slovech a Větách jeho přednesu obsažená – nejde se tomu vyhnout, je to automatická součást našeho projevu – energie osobnosti, která je koktejlem mnoha informací. Tyto při hloubkové analýze vypovídají mnoho podrobností o motivech, záměrech a cílech, které stály za vznikem sdělení – včetně charakteristik samotné osobnosti autora, který do svých Slov vložil i celou historii své Existence a potenciál, kterým disponuje. 

 Samozřejmě – krátká stať nebo pár vět, vytržených z kontextu, nemají komplexní vypovídající hodnotu o tom všem – ale i tyto útržky dokážeme mimosmyslově zpracovat a nacítit závan oné Esence. Tak se stane, že o nějakém sdělení řekneme, že nám na něm něco nesedí, nebo že nám neladí do souvislostí podobných informací, které jsme si sami pro danou tématiku v průběhu Života poskládali a uložili do paměti. 

 Jak poznáme, že je něco „špatně“ v přednesu a nikoliv v uloženém konceptu našeho osobního náhledu na věc (nebo naopak)?

 Jednoduše – pokud sdělení obsahuje rozšíření našeho Obzoru, uvolní pro nás energii, kterou známe jako nadšení nebo zaujetí daným tématem, na základě kterého jsme schopní svoje koncepty rozvinout nebo dokonce dost podstatně změnit. Pokud nás nijak nezaujme a po zběžném přečtení ho odkládáme bez dalšího hledání souvisejících podrobností – pak jde o úhel pohledu, který není pro náš koncept relevantní, ale tvoří platnou součást mentálního konceptu autora, který svými tezemi může oslovit někoho jiného, kdo má podobnou „šablonu“ smýšlení. 

 Stále se pocitově pohybujeme v pozitivním, či mírně neutrálním tónu přijatých energií, které nejsou v zásadním rozporu = energo-informační pole sdělení je v souladu s EM polem autora, bez ohledu na konkrétní obsah. 

 Oč jde, když v nás sdělení vyvolá ryze negativní reakce…? 

 Znamená opět několik příčin takového efektu – především může jít o cosi, co „nabourává“ naši základní životní filozofii – a to se přímo týká samotného obsahu. Převládajícím pocitem je odmítnutí, které je instinktem obrany před neznámým „nepřítelem“ – zde naší „bábovičky“. Pokud toto odmítnutí doprovází touha po útoku na osobnost autora, pak jsme narazili na fenomén „fibrilace pole Poznání“, které samovolně (bez ohledu na naši vůli) začne informace čerpat do našeho mentálního rozhraní a pokud se „nesebereme“ a nedokážeme na nich okamžitě zapracovat, pak nás budou pronásledovat a stále obnovovat pocity odporu a odmítání. 

 Další variantou je nespecifický nesoulad řečeného obsahu s nacítěnou energií. Tady jsme narazili na účelovou manipulaci se Slovy podstatnými, která jsou nějakým způsobem zapracovaná do Slov jalových a naše intuice hlásí poplach. Buď ji vyslyšíme a jdeme po „stopě“, abychom se dobrali vysvětlení – nebo ji utlumíme načerpáním „opiátu“ z omáčky, která bývá tendenčně líbivá a atraktivní pro naše podprahové touhy. 

 Když zvolíme první možnost, pak rozvineme celou pojízdnou detektivní kancelář, která nás příchozími synchronicitami a zpětnými vazbami bude navigovat po stopě tak, aby její linie nevystydla. Tím načerpáme nějaké podrobnosti o původu prvotního dojmu disharmonie a je dále na nás, zda se budeme osobností autora zaobírat, nebo zda dojdeme k názoru, že to pro nás nemá významný informační přínos. Protože sdílení informačního toku je obousměrné, neanalyzujeme jen autora, ale také sami sebe. Doplňováním střípků postřehů do obrazu osobnosti autora sdělení doplňujeme střípky i do svého pochopení toho, kým jsme a kam směřujeme. Systematickou vědomou prací s obsahy Slov a Vět přijatých sdělení pak rozvíjíme svoji osobnost a pokud svoje postřehy zveřejníme, pak poskytujeme možnou inspiraci dalším lidem, kteří mají ze sdělení podobné pocity, ale nedokážou je prozatím definovat (už jdou po stopě)…

 Jen intuitivní pocit však nestačí – je potřeba ho rozvíjet do dalších složek možností práce s informacemi – tedy do mentální a duchovní oblasti svého komplexního Bytí – okolnosti, které nás mohou zavést k podrobnostem o našem genetickém či bytostném původu, o dalších složkách naší identity, která je rozprostřená na obrovském území Galaxie a ve vrstvách Času, skrz který se naše prožité zkušenosti uložily do té části Jednotného informačního pole, kterou nazýváme Knihami Života. Obsahují například životopisy našich inkarnací – tak, jak jsme je v komprimované podobě „filmu Života“ odevzdali vždy přesně v tom okamžiku, kdy ta inkarnace končila a my přecházeli do zóny programování své další Existence.

 Původní článek Slova podstatná a Slova jalová