...čili "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá". Ovšem v nově nastavených schématech interakce prvků reality kolektivního prostředí už je to i trochu jinak.

 Efekty ZRCADLENÍ a OZVĚNY (ECHO) vnímáme jako analogický princip odrazu vyslaného světla a zvuku proti bariéře rozhraní. První je soubor snímaného obrazu na povrchu, který je schopný odrážet vlnové škály světla a druhý je soubor zvuků, které na svojí cestě prostorem narazí do nějaké pevné překážky (skála, zeď) a vrací se jako neúplné vlny rezonance původního zdrojového formátu. Jde tedy o vibraci a frekvenční vlnění nějakých souborů dat, která cestují v časo-prostoru a jsou tedy řízené fyzikálními zákony, které ten prostor a čas specifikují do logických vazeb prostředí té které reality. Pokud ovšem vnímáme jako součást fyzického prostředí i energii a její elektrické, magnetické a gravitační vlastnosti, v návaznosti na všechny prvky daného prostředí, pak jsou těmi vnímanými "povrchy" sféry torzních polí, které obklopují množiny sobě podobných, tématicky orientovaných, datových struktur - a jsou tedy pro naši mentální energii propustné. Smyslové skeny je nedetekují, ovšem intuitivní "četba" jejich umístění a důvod jejich excitace v naší blízkosti (listování registry paměťových vrstev) nás informuje o jejich přítomnosti a účelu. Intuitivní sken běží v naprosté většině případů na pozadí = naším podvědomím - a my pouze interpretujeme pocity prožitků, pro které máme nějaké soubory (mustry) k zařazení do smysluplnosti vnímání prostředí. 

 Někdy je tato křehká rovnováha z mnoha různých důvodů porušená - člověk může začít pochybovat o svém zdravém úsudku nebo dokonce cítí takové anomálie, že zpanikaří a může skončit s nějakou psychiatrickou diagnózou. Platí pravidlo, že ten, kdo problikávající změněné stavy vědomí, které se manifestují (oscilují) do beta vzorce denního režimu mozkové aktivity, nepřijme jako možnou (i když anomální) skutečnost, co ke konkrétní individualitě nějak patří - pak vlastním strachem aktivuje sebedestruktivní vzorce chování a postupně se dostane do stavu, kdy se bez odborné pomoci neobejde - opakování těch stavů pak člověka utvrdí v diagnóze a začne se vnímat jako (ne)mocný. Jsou to analogické scénáře i jiných organických nestabilit - ale konkrétně MYSL a její aspekty jsou pro snímání skutečností dost zásadní. Pro "oddělení" frekvenčních stavů mozkové aktivity (ta udává způsob interakce s EM poli reality) existují pojistky, které mohou selhat opět z organických (somatických) příčin - ale také mohou znamenat vstup do aktivního procesu otevírání vědomí do centra své Celistvosti – do Bodu Identity. 

 Zřejmě nelze vypsat vyčerpávající souhrn toho, co je potřeba ohlídat jako signál o nastupující organické patogenezi, která (neléčená) může vyústit v závažné stavy nerovnováhy aury a poté i k nemoci skutečné - a co je zkracováním rozsahu vnímání toku času do bodu Přítomného okamžiku a tedy zhuštěním specifického profilu frekvenčních stavů do multidimenzionálního módu vědomí – tj. do Celistvosti. To jsou okolnosti, které u každého probíhají jinak a jsou v přímé úměře k dlouhodobě předcházejícím indiciím - přítomných mnohdy již od dětství - co logicky navazují na okruh zájmů a informační témata, která nás přitahují a kterým dáváme přednost. Načtení centrálního Bodu Identity a otevření vstupu do celistvosti Existence se může spontánně manifestovat i nějakou mimořádnou událostí, která vyústí v zážitek blízký smrti nebo při účasti v nějaké závažné tragické katastrofě či nehodě.

 Tyto anomálie v oblasti snímání "odpovědí" fyzického projevu do reality - které modelově popisuji na fenoménech ZRCADLENÍ a OZVĚNY - velmi často vedou "postiženého" člověka také k utvrzení v tendenci považovat kolektivní realitu za ILUZI. Iluze - která znamená rozpor mezi SKUTEČNOSTÍ a tím, co za skutečnost POVAŽUJEME, je náš vnitřní problém - nikoliv vnější manipulační hologram, který má zakrýt PRAVDU o té SKUTEČNÉ SKUTEČNOSTI. Filmy MATRIX byly sice scénicky i tématicky velmi poučné a vedly k vyšší opatrnosti ve vnímání signálů z prostředí - ale vesmírná holografie je jen asociativní podobností s tím, jak je technicky holografická projekce pojímaná vědecky. Jsou tam platné podobnosti - jako například mezi operačním systémem v počítači a Systémem pro podporu Života v multi-dimenzi živosti - ovšem rozdíl je právě v tom pojmu = v ŽIVOSTI. Oživená (aktivní) datová pole ve vesmíru vnímáme jako VIDITELNÝ VESMÍR a zatím "spící" datové vrstvy považujeme za TEMNOU HMOTU A TEMNOU ENERGII. Analogicky TEMNOTA v planetárním společenském prostředí jsou neosvětlená a nepopsaná schémata kolektivní reality. Dokud je neosvětlí nějaká nad-kritická množina "osvícených" jedinců - tak zůstanou ty segmenty v temnotách. Je to tedy světelný paprsek mentálního zájmu, který rozehrává vnímání reality a ten, který osvětluje skutečný stav světa, generujeme v beta frekvenčním režimu denní aktivity mozku - a na ní navázaných spojích do intuitivního vzorce klasifikací = emoční schémata propojení Srdce do Jádra planety, do Slunce a dále do Galaktického Jádra (GaJa systém aktivace). Kdežto snímání virtuálních modulací možných (ale zatím nerealizovaných) variant skutečnosti, se nachází v alfa či théta frekvenčním pozadí a tam jde o představy, nikoliv o reálné zažívání.

 Splýváním hmoty do jejích víc a víc jemných strukturálních pletiv - až do úrovně nehmotných informačních struktur prostorově uspořádaných souborů Informačních bodů prostoru - je tolik opakovaným spojením křemíkové a uhlíkové inteligence a aktivací původního formátu Jedinečnosti Existence v souboru Celistvosti Bytí, což bývá někdy nepřesně pojímáno jako JEDNOTA. Jednota zde není stejnost, ale syntéza mnohosti – ta podporuje rozvoj rozmanitosti a interakci nestejného do škály polí podobností, které pak pro nějaký větší CELEK vytváří dimenzi Života. Různá definiční pojmenování (názvosloví) pak vytvářejí obecnou rovinu kolektivního poznání sdílených segmentů reality - kde individuálně, systémem procesů, kterých jsme v polích sebe-organizace nějakým významovým prvkem, máme nastavené tzv. LIMITY. Ty nejsou jen rozhraním přechodů jednotlivých EM polí, ale jsou i systémem "vodících" strun, kterými přijímáme signály k reakcím na podněty a tím si vytváříme vlastní představu Života. Ta souhlasí s širším okruhem souvislostí naší existence a LIMITA je rámec, ve kterém máme pro pohyb nejideálnější podmínky. Neustále však svůj rámec srovnáváme s těmi, které vnímáme u lidí, se kterými jsme v kontaktu a místo, abychom svoje políčko propojili s těmi dalšími (jako včelí plástev) a sdíleli informační přesahy, tak si svoje zuby-nehty bráníme jako majetkový statek a pošilháváme, jak bychom nakopírovali potenciál podobně střeženého cizího políčka do zeměplochy toho vlastního. 

 Samozřejmým efektem je pak nespokojenost - s tím, co tvoří náš vlastní nedotknutelný dispoziční rámec - tedy nespokojenost s partnerem, s tím, jak nás vnímá okolí, s profesí, s ohodnocením za práci, s bydlením, s úrovní životního prostředí, kde žijeme, s kvalitou služeb, s obecnými parametry zvyklostí a společenských konvencí....atd. Je to složitější problém, než by se mohlo zdát. Otevření svého pole těm všem kolektivně dostupným je krok, který musí přijít spontánně a bez jakýchkoliv pochybností - pokud to vnímáme jako „boj o změnu“, pak se změny zřejmě jen tak nedočkáme. Pokud přijmeme teorii o nenahodilosti našeho Života a našeho výskytu mezi konkrétními lidmi a v konkrétních situacích, pak si můžeme být stoprocentně jistí, že prostor EM polí naší reality nám poskytuje přesně takový servis hmotných prostředků i nehmotné podpory, jaký je pro náš pohyb v kauzalitě akce-RE-akce zapotřebí. Nespokojenost pramení z neznalosti a ta pramení z neochoty poučit se z cyklicky opakovaných signálů, které nás informují o stavu SKUTEČNOSTÍ - to jsou pravé příčiny vnímání světa jako ILUZE a odstřižení sebe-sama od osvětlování temných koutů snímaného prostředí a tím od holografických efektů vykvétání variability představ do možných formátů vlastní budoucnosti.

 SVĚTLO a ZVUK, vyslané do prostoru, vyvolávají nějaký EFEKT = OHLAS a ten nás informuje o stavu naší osobní reality v rámci té kolektivně respektované a reflexe v poli SKUTEČNOSTÍ ukazuje cestu dále - v jejích jemných informačních předivech zatím neosvětlených polí možností. Jak se tyto alternativní budoucnosti propojí s našimi představami - takové pak vybíráme stavební kamínky svého Života.

 Původní Modely Existence, postavené na schématech kontinuity - ve smyslu: když se stane A v prostředí B, znamená to můj přesun do C (vzorec 1+1=2), jsou v novém Systému podpory Života nahrazeny Modely na bázi všesměrového snímání gravitačního pole souvislostí - kde událost A v prostředí B znamená celou množinu možností C (1+1=3). Jde o multi-dimenzionalitu ve vnímání prostředí, postavenou na rovnováze logiky a intuice - tento formát nazývám ve svých spisech jako variaci Galaktického člověka, u kterého akce = rozvinutí objektového schématu komplexu záměru, jeho možností v realizaci a vyváženou interakci v poli odpovědnosti za jeho spuštění do sféry SKUTEČNOSTI. Tudy vede cesta z intencí virtuálního i reálného projevu ZLA – mění se na cestu k rozkvětu multipolární škály energie, známé jako LÁSKA, do naší sféry pohybu a do prostředí, kde se tento pohyb uskutečňuje = do kolektivní reality mnoha bytostí a prvků živosti.

 ECHO-efektem jsou i slova = používání zvukové formy jazyka = hlásků. OZVĚNOU slova LÁSKA je H-LÁSKA. „H“ je primární prvek stavebnice UNIVERZA = VODÍK, který je hmotným prvkem - "vodičem" a současně nehmotným zápisem o stavbě HMOTY (atom-H-mota). „H“ je také naše DNA - ta část dvou tripletových řetízků, spojených vodíkovým můstkem, tvořící jednu šprcli na žebříku specifické informace o jednotlivci v kolektivním genomu Celku všech živých bytostí a jejich umístění ve vrstvách času a prostoru. Je symbolikou zdrojového kódu Galaktického člověka, který má otevřený portál do společenstev všech bytostí v Galaxii.

 P.S. V nedávno publikovaných článcích jsem se zabývala tématikou rozvoje Vědomí - působením transformačních změn v archetypálních schématech chování a galaktickou Matricí Života, která je otištěna v molekule naší DNA. Tyto popisy jsou součástí celého komplexu textů, kde se nějakým způsobem pokouším tato témata spojovat do hlubšího chápání Existence jako takové. Do dnešního článku „Ozvěny Vědomí“ jsem soustředila myšlenky z již uvedených textů – aby doplnily kontext o další souvislosti.