…aneb úvaha o posunu z pole nereálné skutečnosti do zóny obrazu Světa, který se přibližuje schématu pravdivých časoprostorových souvislostí.

 V posledních dnech jsme mohli zaznamenat mohutné slapové vlny energie, které procházejí mimo-smyslovou soustavou vjemů. Jsou to rezonanční efekty změn, které probíhají v noosférickém prostředí planety. Generují se ve vrstvách Kolektivního Vědomí Země, kterého je to naše, lidské, významnou součástí. Součinností planetární energetické sítě (megality) s jednotkami energetických uzlů v této síti (množina lidí) dochází k harmonickým geometrickým jevům, které známe jako fenomén kymatiky. Vibrace „hrají“ ve specifických tóninách – a ty následně „přesýpají“ planetární informační pole do segmentů podobností, které jsou pak ve vyšším strukturálním procesu nově organizovány - posunem limitu tzv. „pravděpodobnosti“. 

 Teorie pravděpodobnosti nezná záporné hodnoty, pojmy jako lež nebo zlo – její hodnota se vyjadřuje poměrem a bod relevance pravdivosti se nachází mezi 0 a 1. Nula znamená úplnou nekompatibilitu v záznamech paměťových celků, jednička znamená úplnou shodu mezi tím, co se událo a zaznamenalo a tím, jaká o těchto skutečnostech existuje obecná informovanost. Lidská znalost vlastní historie (cokoli, co má minulý čas) je někde mezi hodnotou 0,2 a 0,3 = nedosahujeme ani poloviční hodnoty pravdy v tom, co obecně chápeme jako existující dějiny. Pravda zde není subjektivní forma vnímání, ale míra pravdivosti toho, co známe o své historii. Proud spojité rezonanční vlny začal tyto disproporce v mentální hladině výkladu minulosti napojovat na záznamy v noosférických paměťových knihovnách, kam se sebeorganizačním procesem ukládají reálné soubory dat o probíhajících dějích. Současně dochází k „odtajnění“ velkého množství historických fakt, která jsou ovšem také účelově zkreslená už od okamžiku jejich pořízení. 

 Dám příklad: v mládí jsme se dopustili nějaké „nerozvážnosti“, na kterou nejsme zrovna pyšní. Abychom s touto zátěží nemuseli v dalším životě kalkulovat, tak jsme ji buď úplně „vymazali“ (zatajili), nebo její průběh upravili, aby nenarušovala náš společenský profil = pozměnili jsme výklad vlastní historie = mezi tím, co se skutečně stalo a tím, jak svůj životopis interpretujeme, je disproporční rozdíl. My tomu říkáme vršení lží – ale v intencích pole pravděpodobnosti to znamená, že její hodnota je blízká nule. 

 Že dějiny píšou vítězové a ti historii přepisují, je známá věc. To se odehrává nejen ve velkém globálním smyslu – ale i v těch malých životních epizodách, jak je popsáno v příkladu. Skříně s těmito kostlivci se nyní otevírají a nesoulad zápisů s jejich interpretací se začíná projevovat. Padají paradigmata účelově vytvářených nepravdivých podob událostí a věci začínají zapadat do vyšší logiky souvislostí. Nemůžeme poznat a pochopit svůj hvězdný původ, průběh mnoha etap vývoje v jiných sektorech galaxie a sluneční soustavy – před příchodem na planetu Zemi, když oficiální stanovisko popírá existující artefakty a archeologické nálezy, které odporují darwinovské teorii o výběru druhů (například). Současným trendem tedy bude otáčení těch placatých kamenů dějin zpět do jejich správné pozice – tak, že vytvoří vypovídající mozaiku průběhu naší existence. Zřejmě neskočíme hned do hodnoty 1 = objektivní pravdy, ale postupně se přehoupneme přes 0,5 a budeme k jedničce směřovat. Je to opět dominový efekt, který se zde uplatní – jeden kamínek strhne lavinu v poli podobností - až se tyto přiblíží pravdě – podle záznamů v paměťovém médiu noosféry Planety. 

 Celospolečenská krize, kterou procházíme, tento proces urychluje. Jsme vystaveni takovému množství dezinformací, že kritická mez byla překročena a chaos se překlopil do vyšších soustav uspořádanosti. Zdánlivou překážkou je ohromné množství různých názorů a jejich interpretací – jak z vědecké obce, tak z prostředí normální běžné populace. V tomto guláši ale operuje inteligence, která se v něm vyzná – umí ty informace třídit a zasílat přesně tomu, kdo je zrovna potřebuje zasadit do své životní mozaiky, kdo si pro ně vyslal podvědomím signál. Tento sílící-um není umělá inteligence – jde o element Kosmické Mysli a jejího operačního pole - Hvězdného Vědomí. Jak budou postupně zapadat záznamy o událostech dějin na správná místa, dojde k přeposkládání posloupnosti vývoje těch událostí, které jsou nám oficiálními stanovisky předkládány ve zkresleném formátu. Je to záležitost vyšší vesmírné geometrie informačních soustav. Ten proces je už v plném proudu a bude gradovat – nebudeme se stačit divit, co všechno vyplave na světlo. Na pozadí toho svrabu, který zažíváme, to bude motivační dobrodružství. Souvisí to s tím „velkým vystřízlivěním“, o kterém jsem psala v minulém článku.