KÓD SOUNÁLEŽITOSTI Člověka k poli Života je aktivním Elementem Originální Tvořivé Inteligence.

 Jde o přímou, nezkreslenou a uvědomělou znalost odpovědí na otázky primárního charakteru Existence - tj. kdo jsme, jaké společenstvo Bytostí tvoříme, kam se naše Životy kolektivně a v globálním rozsahu ubírají, jaké sledujeme Cíle a jaké máme k dispozici prostředky k jejich dosažení. Povědomost o tom, že jsme částí větších Celků, které ve vrstvách Živosti (multidimenzi) tvoří rozsáhlé populace a civilizace, že jsme rozprostření svým Vědomím v mnoha souběžných existencích a že to všechno má hluboký Smysl a Účel v měřítku vesmírných parametrů. S tím souvisí mapování a definování Sítě Podpory Života, která zajišťuje propojení množin vyjádření s vrstvami jednotného energo-informačního pole, které obsahuje varianty možností vývoje událostí v plynutí Času Kosmickými Sférami Života. 

 Každý pohyb myšlenek, každý prožitek emoční reakce i každý záchvěv smyslových i mimosmyslových vjemů, které tvoří soubory podnětů, uvolněných tokem těch událostí, jsou nástroje pro náš individuální i kolektivní vývoj. Kód Sounáležitosti je genetickou výbavou Galaktického Člověka - rozšiřuje přirozenou cestou Vědomí do frekvenční škály 8 - 64 Hz - rozsah, který spojuje do kompaktního celku jinak oddělené stavy Alfa, Beta a Gama - do střední polohy, tj. do stavu Přítomnosti, kdy plně řídíme svoji asistenci při dějích, které dříve běžely pod prahem přímého vjemu nebo v hlubokých vrstvách nevědomí. Znamená vyšší level při zpracování informací - pomocí fyzických i meta-fyzických nástrojů, schopností a dostupných dispozic, které jsme omezeným frekvenčním limitem nedokázali vědomě a účelově využívat.

 Originální tvořivá inteligence je soubor schopností, které neseme - v sobě, nebo spíš je všude okolo nás jako Princip Architektury Vesmíru - my ho skrze svoje schopnosti umíme tvořivě rozvíjet. Ten aspekt, že jde o individuální přístup k tomu poli možností, udává charakter oné "tvořivosti". V subjektivním posouzení si většinou stojíme za tím, co jsme vytvořili - ale v objektivním smyslu to může znamenat celý soubor kvalit, které často nevydají ten efekt, který autor zamýšlel nebo očekával. Je to dané množinou proměnných = vlivů, které nás podprahově navigují k akcím a tvořivosti obecně. Člověk se vyznačuje přirozenou mírou "nedůslednosti" - jsou to neúmyslné kixy, kterých denně spácháme celou řadu a tam v tom je skrytý ten spojovací článek do Pole Příčin a uvolňovaných proměnných, mezi kterými naše Vědomí osciluje a vybírá.  A zase - to, co jeden klasifikuje jako kix, má třeba velký přínos někde ve vzdáleném poli sdílení energo-informačních celků, které se tím přeskupí a vydají Novost, která má širokospektrální efekt na události, které nejsme ze své pozice schopni předjímat. Klasifikace těchto zákulisních jevů bude nyní jednoduší - mnoho volných "radikálů" = symetricky nespárovaných vědomostí o podstatě Života - zapadne do souvislostí a vydá "poklad" v podobě docvaknutí v rovině pochopení. 

 Tato povědomost Sounáležitosti, tak důležitá v procesu Transformace Kolektivního Vědomí, se stále ještě permanentně přehlíží - tj. objektivně ověřená znalost vlastní pozice - ve společnosti, v inkarnační populaci, v genetické příslušnosti k Rodu, který je rozptýlený po celé Galaxii. Podle principu fraktality - jakmile se umíme vnímat komplexně "dole" - docvakne nám naše pozice "nahoře" a tím pochopíme svoji Celistvost do té míry, že pochopíme i užitnou hodnotu Originální Tvořivé Inteligence. Je to také o přijetí faktu vlastních limitů, které můžeme posunovat jen skrz jejich detailní znalost. Tady můžeme nacházet onoho „zakopaného psa“ všech těch uniformních výkřiků duchovna do "tmy" skutečností. Jde o různé nekritické přístupy k vlastní "velikosti" a roli ve společnosti – co může ústit do prohlubování iluze o „správném“ fungování světa, které jedině oni dokážou napravit. 

 Ten, kdo cítí hlubokou sounáležitost s Vesmírem – coby polem vyjádření veškerého Života – nemůže nikdy tápat a být si nejistý v otázkách dobra a zla - v jejich primárním projevu. Vždy ucítí a je přitahován k té straně, která ladí s jeho vnitřním duchovním nastavením, na kterém je stále co vylepšovat. Z nitra naší Duše přijímáme neustále tóny Souznění, které komponujeme do melodií projevu – ty dále vysíláme do sdíleného prostředí, ze kterého se nám vrací v podobě rezonancí, které ale mnozí nezachytí, neucítí, ani vědomě nedokážou smysluplně zapracovat do dalšího užitku. To může způsobit rozladěnost v podvědomých schématech mysli, na kterých stavíme své názorové a ideové preference. V dnešní době se to stává mnoha lidem = nedokážou rozvíjet hudbu Duše do spojité symfonie Srdce - to se pak energeticky odpojí od pocitové odezvy a výsledkem je inklinace k laciným a líbivým řešením nastalých situací, do kterých se jako společnost dostáváme.

 Přiložená ilustrace je detailem segmentu energo-informační struktury Křemíkového Multiplexu, který funguje jako zesilovač zpětné rezonanční vlny, vzniklé odezvou našich interních pocitových reakcí na podněty duchovního charakteru. To znamená těch melodií, které se nám vrací jako odpověď na to, co ze Srdce vysíláme do sdíleného kolektivního prostředí.