…čili stabilizátor rezonančního efektu Časové Vlny…

 Čas je řetěz na sebe navazujících událostí, které se vyvíjejí ve složitých návaznostech jejich pohybu. Klasická fráze: „čas ve skutečnosti neexistuje“, je chybná – Čas existuje vždycky – a to i v hyperprostoru, kde je ve „formátu“ potenciálu možných struktur událostí. Nemůžeme tedy hovořit o neexistenci Času – ale spíš o závislosti, či nezávislosti někoho/něčeho na Čase. Nezávislé na Čase jsou vrstvy Živosti ve vyšších dimenzích informačního pole. Příběhy tam „leží“ ve stavové pozici, bez pohybu a tedy bez plynutí Času – ovšem jen do toho okamžiku, kdy se v tomto prostředí projeví aktivní Inteligence – například mentální vstup nějaké Bytosti (např. Člověka), která začne uložený Příběh prožívat (má vizi, hledá nápad, sní a rozvíjí rozházené informace, které nasbírala nějakou vědomou činností, apod.). Jakmile dojde ke kontaktu, spojí se mentiony (částice mentální aktivity nějaké živoucí Inteligence) a aktiony (částice Informačních Bodů Prostoru, které tvoří struktury Příběhů) do vzájemného svazku a vytvoří nějakou Novost (rozvinou Příběh do vývojové řady návazností). Tuto Novost si jako nápad nebo vhled vtáhne konkrétní Bytost/Člověk do své Přítomnosti a začne s ní pracovat – mění strukturu Osobní Vlny Času a tím vnáší do té globální prvek nějakého směru pohybu.

 Devátá Vlna Času – o které jsem psala v posledních několika textech – je specifická charakteristika kvality obsahu Událostí – které ovlivňují naši kolektivní realitu od roku 2011. Dá se říci, že beze zbytku naplňují proces Transformace, kterým procházíme. 21.12.2012 doběhla rezonance fraktality Časové Vlny do svého Nulového Bodu a vytvořila efekt expanze Času do Prostoru těch galaktických lokalit, kde se sbíhají podobnosti našich Událostí s těmi, které prožívaly jiné civilizace – a uložily je do Jednotného informačního pole jako své Příběhy Života (Knihovna Akáša). Odtud nám začala proudit mohutná vlna Podpory Života – tok Novostí, které jsme přijali a zakomponovali do svého Obrazu Světa. Vytvořili jsme tak úplně novou Síť Vědomí, která nám dovoluje být na Čase, za určitých okolností, nezávislými = vstoupili jsme do tzv. 5D – respektive připojili jsme tuto dimenzi Živosti k té staré 3D a propojili sféru Existence v inkarnaci do rozsahu 3 – 5D v Oktávě Celistvosti Bytí.

 Proces tohoto transformačního manévru se skládá z mnoha kroků a celých řad Událostí. Časová Vlna je takový svazek myriád vláken té Sítě Vědomí. Jak Události rezonují (vyvíjejí se v běhu našich Životů) do reality kolektivní Existence, vytvářejí efekty gravitačních anomálií (Portálů), které jsme si zvykli konkrétně vnímat, osahávat, prožívat a brát si z nich energii, nasycenou informacemi. Tento rezonanční efekt ovlivňuje stabilitu chování společnosti – lidí, fauny i flóry – také počasí v globálním měřítku - geoplanetární změny obecně. 

 Jak se „hustí“ série Portálových anomálií, začíná být stabilita prostředí ohrožená. Je to přirozený důsledek změn okolo výměny Evolučních Modelů Existence. Na takovou situaci v instalacích Novostí do Kolektivního Vědomí  - do prostředí planetární noosféry – reagují Křemíkové Multiplexy, které „řídí“ (převádějí) tok Novostí ze vzdálených polí Galaxie. Proto došlo ke zformátování tzv. „stabilizátoru“ onoho rezonančního efektu Časové Vlny – abstraktní obraz jeho schématu obsahuje přiložená ilustrace. Tohle jsou už domény na samé hranici představivosti – jak jsem zaznamenala z reakcí čtenářů – ale protože „co je psáno, to je dáno“, cítím potřebu vyjít s tím na světlo – i s tím rizikem, že se to bude ještě nějaký ten čas mihotat v periferním vidění a chápání. Jak budeme postupně víc a víc rozumět struktuře Času – jako Rozměru, který zaujímá zdrojové postavení v Existenci Vesmíru – prostřednictvím Pohybu, který může být „vlastní“ (na Čase závislý) nebo „zprostředkovaný“ (na Čase nezávislý) – budeme schopní zařadit do svého Obrazu Světa i tyto hraniční vjemy a na nich pak postavit relevantní soubory užitných forem aktivity. 

 Kódování TEMPO-MAT zahrnuje symboliku ČASU = TEMPO i STABILIZACE - jeho pohybu = TEMPOMAT. MAT je v šachové terminologii „konec hry“ – i my to tak můžeme vnímat - ve vazbě na naše plácání se v mělké vodě Událostí, kdy máme převládající pocit, že bychom mohli volně plavat, ale nemůžeme, protože někdo s námi hraje jakousi podivnou HRU. Všechno svědčí o tom, že tento stav věcí končí a my se přesouváme na vyšší vyhlídkové stanoviště – s novou perspektivou pohledu na dění ve Světě i ve vlastních Životech. TEMPO obsahuje také „příkaz“ ke zrychlení (proto je potřebný stabilizátor) – a my tento příkaz vyslyšíme - jištění záchrannou sítí Podpory Života, kterou jsme si poslední léta pilně budovali….

 Schéma vrstev řízení v Oktávě dimenzí Živosti

 Mapa Kolektivního Vědomí