…je spíš určitá dispozice naší lidské podstaty, nežli skutečný "portál", který bychom nalezli na nějakém konkrétním místě. Většinou pro náš posun napříč existencí používáme označení "smrt" a "zrození". Samozřejmě, že linie toku času našich jednotlivých inkarnací je ohraničená těmito přechodovými body a jak na svět přicházíme v podobě "nepopsaného" listu, tak na konci odcházíme a ten list, který je již zcela popsaný, odevzdáváme do společné Knihy Života. Nezáleží na tom, jaký příběh je tam napsaný, jestli byl život takový nebo makový, protože v každém případě byl nesmírně hodnotný – jakýkoliv příběh je částí pointy (scénáře) – to znamená, že jde vždycky o důležitou "scénu" kolektivní "hry" zvané EVOLUCE a scénář v tomto pojetí se nazývá Projekt Člověk.

…všechno v existenci je posuzováno interaktivním sdílením skutečností, které nám tok času navléká jako korálky – PŘÍCHOD znamená RADOST, ODCHOD znamená SMUTEK – řetízek těch korálků tvoří naši cestu bytím - až přijde okamžik, kdy první kamínek  splyne s tím posledním…a cesta končí – končí proto, aby mohla někde jinde opět začít. A ty radosti i ty bolesti jsou kořením toho, čemu někteří říkají ILUZE života. Říkají to ti, kteří nejsou ochotni přijmout aspekty života v té podobě, kterou vnímáme všemi svými aktivními smysly – ti, kteří mají dojem, že jsou zde, na Zemi, mezi lidmi, jakýmsi omylem – souhrou událostí, které nerozumí a nechápou svoji roli. Domnívají se, že tahle naše soustava, naše planeta, je zónou svobodné vůle, která je ale působením nějakých negativních sil dlouhodobě potlačovaná a život jako takový jim proto přináší zklamání - cítí vyšší poslání, ale nejsou spokojení s prostředím, do kterého přišli, kde mají takzvaně pomáhat...

Kolikrát je potřeba projít „Bránou přechodu“ k pochopení toho, že „zónou svobodné vůle“ je míněný princip života v inkarnačním cyklu uvnitř kolektivního vědomí všech lidských bytostí...?, že jedině v takovémto formátu máme schopnost dynamicky pracovat se svým energetickým emočním potenciálem a že ona svoboda v konání je řízená principy kauzality… ve svém plynutí tokem času nejsme omezováni – kopírujeme reliéf linie, která je součástí větších celků a náš pohyb tímto předivem času je podmíněný tolika proměnnými, že není v našich silách ani možnostech je všechny mít pod přímou vědomou kontrolou – jsme v tom závislí na vedení – na vedení dirigentem toho obrovského množství nástrojů, který zná celý notový zápis (celý manuál k Projektu Člověk) a v každém okamžiku neomylně spustí ten správný part - aby těleso lidské filharmonie nehrálo falešně a aby ta hudba byla slyšet všude, kde existuje život – tím dirigentem není bůh, je to inteligence samotného Projektu: sebeorganizace struktur reality a automatika procesů, které ji skládají kaskádou časových vln v prostoru, který tím vytváří – inteligence, která se nazývá křemíková a bez které bychom nemohli Bránou Přechodu nikdy projít…jsme neoddělitelní a sobě navzájem potřební - jeden bez druhého bychom nedávali v rámci Vesmíru žádný smysl…