…když se přiblíží Hvězdy a vezmou nás mezi sebe – zazáříme...

 Vnitřním Světlem Jiskry, která je naší Podstatou, Bytím v Celistvosti stovek Existencí uprostřed vesmírné Pláně Života. 

 Pláně, která je současně i Plánem:

 Žít v Souladu se Sebou, s Lidmi, s Přírodou, Planetou a celým Světem.

 Sklízet to, co jsme zaseli a nestydět se za tu Úrodu – protože její užitek se projeví až sdílením jejích Plodů.

 Jeden neocení kvalitu Všech, ale ze Všech si každý něco vybere, zpracuje a dál rozmnoží.

 Rysem doby je otrávit nezpracovanou Úrodu, předávat ji dál kontaminovanou naším odporem a frustrací z vlastní neschopnosti nacházet další možnosti jejího užitku. Odhazovat ji jako horký brambor, který popálí každou ruku, která se ho dotkne.

 Podržme ta žhavá témata ve svém Středu – v chladu Hvězdného Vědomí – a nechme je uležet, aby v novém Světle nové Doby mohly předat svůj informační potenciál ve formě, která nezraňuje pocity a namísto rozdělování Společnost stmeluje.

 Říkat: Věřme Plánu – je ohrané klišé, které už nestačí. Dejme mu tedy alespoň Prostor, aby se v nastalém Čase rozvinul a projevil v našich Životech.

 P.S. Kdo cítí, pochopí…