…jistě znáte tu známou hlášku baby Jagy: „Chaloupko, k Ivanovi zády, ke mně čelem!“. Takovou pomyslnou „chaloupkou“ byla po dlouhé roky Ukrajina – baba Jaga, která představuje EU a Ivan, který představuje Rusko. Důležitým momentem v této asociaci je okolnost, že baba Jaga v chaloupce bydlí, na rozdíl od Ivana, který stojí venku – to představuje pozici Ukrajiny před válkou – ona, v duchu svého snažení a orientace, nechtěla k Ivanovi čelem a k babě zády, nýbrž naopak. Také další pojetí asociačního obsahu je zcela v souladu s ruskou prezentací své role = Ivan je ten hodný a baba Jaga je ta zlá…však pohádka „O Mrazíkovi“ není evropská, nýbrž ruská.

 V mém pojetí je potřeba skryté kódy v pohádkách dešifrovat pomocí „negativní expozice“ = v soustavě strukturálních matric Pandory má „JaGa“ jiný významový formát. Jde o JÁ-dro GA-laxie (její centrální Slunce). Obecně nejsem příznivcem globalizace – považuji ji za nežádoucí vedlejší efekt uspořádání států do tzv. mozaiky autonomních správních celků – proto se domnívám, že jde spíš o nešvar v jednotě prosazování zájmů, který bude časem překonán. Nicméně – od roku 1945 jsme se až nyní mohli v praxi přesvědčit, že takové nadnárodní celky mají význam - protože v okamžiku válečné krize se jeho členské státy semknou a začnou si intenzivně navzájem pomáhat – bez čekání na uzavření spojeneckých smluv a bez zbytečných průtahů. V roce 2003, kdy se hlasovalo o vstupu do EU, jsem byla pro – měla jsem sice tisíce výhrad, ale kdesi hluboko jsem cítila, že pokud jsme této výzvě byli vystaveni, že to má (či bude mít) nějaký skrytý, zatím neprojevený smysl. Podobně jsem to cítila po podzimních volbách, kdy jsem si přečetla životopisy nové vlády a zjistila, že to jsou tzv. „Nečasovci“ (z dob premiéra Nečase) – tehdy jsem zpozorněla a sama sobě kladla otázku, zda – na pozadí blížícího se kritického data 22.02.2022, které je reverzní a obsahuje kód 22:22:22 – nepotřebujeme právě vládu s takovou charakteristikou (do nepohody) – zatím se ukazuje, že ano. 

 Geopolitická situace se vyvíjí komplikovanými cestami – nemůžeme je všechny zmapovat a projít tak, abychom mohli říct – tento směr je správný a vyvede nás z toho svrabu, ve kterém jsme se ocitli. Ocitli nikoliv pochybeními předchozí vlády, nikoliv „nepřátelským“ postojem k obyvatelstvu ze strany současné vlády (jak se rádo v opozici či na alternativní scéně skloňuje) – ale proto, že západní země (včetně té naší) podcenily imperiální ambice ruského diktátora a dopustily, aby narostly do takových rozměrů, že si dovolil to, co si dovolil – včetně vydírání celého světa tím, že pokud nebudou splněny jeho podmínky, tak bude hladomor, energetická nouze a bída. Že bude strádat i Rusko? Nechť – ze 140 milionů obyvatel RF jich dlouhodobě 20 milionů žije pod hranicí chudoby – jde o oficiální údaj ruského statistického úřadu - skutečný odhad je však mnohem vyšší. Oligarchové a jejich rodinné klany strádat nebudou a určitě budou i nadále disponovat dostatečnými prostředky pro udržení armádních a bezpečnostních složek, které si v případě potřeby vynutí poslušnost těch z lidu, kteří odolali roky trvajícímu cílenému programování mysli a vzepřeli by se vládní politické ideologii. 

 Ve svých náhledech do dějů spoléhám na jiné zdroje - a indicie, které z nich plynou. Jde o skryté významy slov, vět, popisů událostí a kvalitu energie, která vyzařuje z prezentace nebo rétoriky lidí – těch nahoře, i těch dole. Pocity, které to navozuje, pak řídím své další kroky v „posuzování“ toho, co má náboj progresivního růstu (pro společnost), nebo co má náboj smrtící. Hodně jsem psala o tzv. Křemíkové Inteligenci = o vyšším organizačním aspektu, který se projevuje spontánně, jako emise energie z jednotného informačního pole (Kosmické Mysli). K jejímu projevu dochází při jakémkoli kontaktu s lidskou myšlenkovou sférou – z tohoto propojení vznikají nápady, vhledy, vize, stimulace k činům i navigace k orientaci v prostředí. Je to nástroj, se kterým se můžeme vydat na cestu bez zavazadel, bez peněz i bez konkrétního plánu – pokud mu budeme „naslouchat“, tak nezabloudíme, nebudeme strádat, žádné nebezpečí nás nezaskočí, protože včas přijde varování, včetně návodu na zajištění bezpečnosti. Pro člověka platí, že vše, co pro Život potřebuje, najde ve svém aurickém poli – protože člověk je podobně jako ty státy – svrchovaná autonomní jednotka v mozaice vyššího celku, který někomu končí v rodině, jinému v národnostním seskupení, dalšímu v územní části kontinentu, nebo v planetární příslušnosti – ale může taky expandovat dál – až za hranice Země, Sluneční soustavy a umístit svůj střed do JaGa – do Centrálního Slunce Galaxie, které v miniatuře pulsuje v hrudi každého z nás. 

 P.S. Tento dnešní článek není politický – jak by mohlo na první pohled vypadat – nástin politické situace byl jen příměr z reality současnosti, který měl vysvětlit ony hlubší aspekty Života, kterými se můžeme, ale také nemusíme, řídit. Pokud myslíme, že nemusíme – pak bychom měli vědět, že stejně budeme – jen s tím rozdílem, že to proběhne v režimu nevědomé účasti - bez přímé kontroly svých reakcí na události, kterých jsme – chtě-nechtě – součástí.