…stínové záměry jsou záměry v záměrech…

 Skrývat záměr je běžný způsob chování lidí = chtějí něčeho dosáhnout, ale okolnosti, podmínky realizace nebo prostředí, kde mají v úmyslu svůj záměr prosadit do praxe, je přiměje k jeho zastírání. Zástěrkou pak bývá jiný záměr, kterým své skryté záměry kamuflují – jde tedy o určitý formát klamání společnosti, která je oprávněná konkrétní záměry posoudit, protože se jí bezprostředně dotýkají – tj. budou mít na její funkci nějaký vliv. 

 Záměr bývá podložený motivací – motivem je pak samotný záměr odůvodněn jako koncept, skrze který je předkládán. Ze zkušenosti víme, že některé záměry lidí jsou krkolomné a podivně odůvodněné, což vede k podezření, že primární motiv se záměrem neladí a proto je hodně pravděpodobné, že předkládaný záměr je stínový, že má zakrýt jiný, zamlčený. Rozborem motivů a na nich postavených záměrů, se zabývá psychologie osobnosti a chování člověka v konkrétně navozených situacích. Chování jednotlivce je přímo navázáno na chování skupiny lidí, ke kterým člověk příslušností patří nebo sám sebe považuje za člena takové skupiny. Skupinou může být i rodina, národ nebo státní útvar.

 My máme nyní možnost sledovat motivy, skryté a předkládané záměry – včetně jejich realizace a dopad na společnost – v přímém přenosu probíhající války na Ukrajině. Jaké tedy jsou ty předkládané motivy a cílový záměr Ruska v jeho válečném tažení na Ukrajinu? Především ona oficiální formulace Kremlu: denacifikace a demilitarizace Ukrajiny – je evidentně stínovým záměrem, za kterým se skrývá něco jiného. Pomineme-li letitý soustavný ideologický dezinformační vliv – kterým si Putin vytvářel „příznivé“ prostředí pro invazi, včetně podpory veřejnosti, kterou „morálně“ jeho skrytý záměr potřeboval – nabízejí se jiné, zastřené motivy, které tím dezinformačním balíkem vlastně vykreslil – jen je potřeba se od toho ideologického bahna oprostit a podívat se na jeho dno. 

 Jak měsíc po měsíci postupuje ruský moloch Ukrajinou, objevují se zvláštní věci, které jaksi neladí s ideologickým a faktickým základem jeho invaze. Města jsou srovnávána se zemí, obyvatelstvo vyhlazováno, nebo vysidlováno – zůstávají zdevastovaná území, kde si obnova vyžádá enormní prostředky a velmi dlouhý čas k návratu do původního stavu. Ukrajina byla ruskou propagandou dlouhodobě vykreslována jako neprosperující stát, který se zmítá v politických krizích pro a proti ruských klik, s mafiánským řízením, sklonem k nacistickým náladám vůči etnickým Rusům, dokonce jako národ Západem magicky resetovaný do genetického odkazu Chazarské říše zla, který v podhoubí tradic vždy nějak latentně dřímal. Analytici Ruska a šedé eminence jeho vládní politiky vygenerovali a předložili příčiny této války účelově – aby dezorientovali obyčejné lidi v dané problematice a zaměstnali odborníky v předem nastrčených fikcích – tj. myšlenkových schématech, která obsahují klíč k nastíněným příčinám. 

 Postupem času se ale ukazuje jiný obraz – selháním ukrajinského exportu, který Rusko systematicky blokuje, hrozí celosvětová potravinová krize. Stát údajných „chazarských nácků“ ve skutečnosti dodával světu obrovské objemy obilí a dalších zemědělských produktů, které „neschopná“ vláda a její „neschopný“ lid vyprodukoval na své půdě. Černozem – je od ukrajinského „чорнозем“. Ano – původ tohoto pojmu pochází ze samotné Ukrajiny – protože na jejím území (hlavně v jižní části) jsou velké plochy černozemě, tj. nejúrodnější půdy – další srovnatelné lokality jsou na Zemi jen dvě - v oblasti Velkých jezer v Severní Americe a na Sibiři, kde je neobdělaná. Proto se Ukrajině říká „obilnice světa“. 

 Plošnou devastací ukrajinské černozemě sleduje Rusko konkrétní záměr – je to plán. Ten pravý, nestínový motiv za invazí, je ale ještě jiný – není ani na zemi, ani v lidech, ale je POD zemí. Je to zemní plyn. Od roku 2013 Ukrajina intenzivně mapuje svoje ložiska zemního plynu – který je (s podivem) na východě a jihovýchodě státu. Zajímavou shodou okolností je právě rok 2013, kdy se najednou ruské etnikum na Krymu a na Donbase začalo cítit v ohrožení „nacistickými“ Ukrajinci. Proběhla anexe Krymu a nastoupilo systematické podněcování občanských nepokojů na východě Ukrajiny. V roce 2018 odstartovala vláda Volodymyra Zelenského přímé vytyčení lokalit s ložisky plynu - s plánem zahájit těžbu do roku 2030. Tehdy už Putinova dezinformační kampaň nesla ovoce – obyvatelé Ruska byli zpracováni do podpory válečného tažení – včetně ruského etnika na území Ukrajiny. Strategie „spálené“ země nemá na toto nerostné bohatství ničivý vliv – naopak, uvolnila obrovské plochy osídlení, kde by se mohl plyn těžit, aniž by obyvatelstvo „překáželo“. Odhady objemu ložisek plynu jsou enormní – Ukrajina by byla soběstačná, dokonce by zásobovala většinu Evropy – po Rusku a Norsku jde o největší zásoby v Evropě. 

 Diktatura kultu osobnosti, kterou Putin vypiloval k dokonalosti, stojí a leží na podpoře oligarchů. Ti sice nyní trochu „strádají“ kvůli sankcím, ale ztráty trhů s plynem by bylo pro mnohé z nich „zničující“ – minimálně natolik, že by jejich podpora vládní politice mohla ochabnout. Získání a ovládnutí nových zdrojů surovin by vliv Ruska na světové scéně upevnilo, oligarchové by opět excelovali na výsluní Moci. 

 Rozebrala jsem jen část skrytých záměrů, které na pozadí války vnímám – jde o další věci, například železárny a ocelárny, které jsou další mohutnou komoditou Ukrajiny. K tomu je potřeba připočítat právě onu patologickou touhu po Moci, která je pro Rusko příznačná. K odkazu Chazarské říše se vrátím v některém z dalších článků – mám k tomu velké množství materiálu, který potřebuju ještě zpracovat a poskládat načerpané souvislosti.

 P.S. Na diskusním vlákně článku - na facebookovém profilu webové stránky - jsou zajímavé postřehy k dalším okolnostem ve skrytých a fiktivních příčinách války: 

 "...Jednoznačně to vnímám jako záminku - denacifikace a demilitarizace. Nacismus je na Ukrajině zakázán. A žádná nacionalistická strana nemá ani zastoupení v parlamentu. Myslím, že získaly v posledních parlamentních volbách 2, 4%. To spíše je nacionalismus více rozšířen v jiných zemí. Co třeba Francie, kde madam Le Pen získala 42% hlasů. Máme tu jiné zvláštní paralely. Nejde si nevšimnout, že tzv. vlastenci tíhnou k extrémistickým seskupením. Další zajímavostí je, že třeba nacionalisté v Rusku jsou zastánci speciální vojenské operace. Neměli by být spíše jejími odpůrci? Ať už to byl Petr Veliký, Napoleon nebo Hitler, všichni se ztotožňovali se svým impériem. Jejích plány, motivy a uvažování je jiné, takřka pro člověka nepochopitelné. Často se říká, že jde pouze o Ukrajinu. Opravdu? Když jsme kapitulovali před Německem, tak dostal Hitler do rukou obrovský průmysl, a tím ještě vzrostl na síle. Ukrajina je velká země, a třeba Charkov je znám svou výrobou tanků. Nikdo neříká, že by okamžitě byly ohrožené ostatní země, neboť tihle lidé uvažují úplně jinak, v myšlení imperátora, ale nebezpečí by vzrůstalo. Za několik let by jistě přišel na to, že Ruská menšina je utlačovaná i v Moldavsku, Gruzii, Pobaltských zemích. Vnímám jak nás neustále testuje, co všechno budeme tolerovat. Takto může pokračovat donekonečna, dokud to budeme tolerovat, stejně tak jednoho dne může zaútočit na Litvu, Lotyšsko, Estonsko s tím, že zase bude vyhrožovat. Jestli to chceme vyřešit, musíme na Ukrajině, jinak se to vrátí, jako se to vždy vrátilo v minulosti. Před strachem utéct nemůžeme, musíme se mu postavit."

Další díly seriálu Nad Propastí