…aneb Hledání Ztraceného Času…

Co nám ukazuje zrcadlo, když do něj hledíme? 

Co je ten odraz zač, z čeho se skládá?

Proč se vůbec něco zrcadlí – na vodní hladině, v leštěném povrchu a v dalších plochách, které odrážejí frekvenci toho, co přijaly? 

Co je to vlastně „povrch“?

 Zrcadlící se obraz je soubor informací o všech EM polích v zorném poli plochy zrcadla. Povrch jakéhokoli objektu je rozhraním hustot jejich energo-informační mřížky v prostoru svého umístění. Mechanikou odrazu se zabývá fotooptika, ale jen ve fyzické sféře "viditelného" spektra – tj. i v takových hodnotách vlnových délek, které nejsou prostým okem zachytitelné, ale citlivé přístroje je zaznamenají ve všech pásmech. 

 Zrcadlová plocha ale může ukázat i přístroji nezachytitelnou frekvenci změn aurického pole člověka, který odraz sleduje. Jde o efekt vizualizace struktur vědomí, které dotyčný naladí na nějaké příběhové téma. Probíhá to změnou stavu vědomí na takovou frekvenci, která se synchronizuje s energo-informačním polem Příběhu, který si vizualizujeme v představách mysli. Vlastně tím překračujeme práh dimenze a otevíráme své aurické pole dalšímu rozměru – většinou jde o tzv. 4D astrální dimenzi, ale můžeme dosáhnout i do akašických knihoven a číst v Knihách Života – za současného promítání výjevů tam uložených Příběhů na plochu zrcadla. 

 Toto jsou praktiky odpradávna užívané mistry hermetické magie, kteří si je předávali za zavřenými dveřmi svých „laboratoří“. Na každém Dvoře, po boku každého Vládce, se nacházel nějaký Mág, který toto umění ovládal. Kouzlo Magie není negativní (černé), ani pozitivní (bílé) – to člověk, který Kouzla používá, je takový. Magie není samovolně se manifestující přírodní síla – vždy musí existovat mentální záměr, který ji vyvolá, uspořádá a dá jí účel. Tyto mentální konstrukce se ukotví na předměty (objekty) v prostoru a mohou tak přetrvávat věky – vždy, když do jejich pole vstoupí aktivní inteligence – tak ožijí a začnou „pracovat“ podle osnovy, která do nich byla vložena. Také vyšší bio-organizmy jsou inteligencí, proto se zvířata a ptáci takovým místům vyhýbají, nebo jimi procházejí s instinktivně naladěným aurickým polem do neutrálního módu. 

 Citlivý člověk taková pole rozezná – cítí, že tam cosi „visí“ ve vzduchu a je na pozoru. Totéž platí o předmětech, které nalezneme třeba někde v antikvariátu nebo v bazaru či starožitnostech. Existují metody, jak je rezidua magie zbavit – někdy je to potřeba, jindy právě jeho přítomnost dodává prostředí, kam je umístíme, atmosféru, která nám vyhovuje, protože fungují jako tvarové zářiče = zdroje inspirace a nástroje, co pomáhají třídit myšlenky ve frekvenčním režimu, kterého jinak dosahujeme složitými postupy. Také můžeme skrze magické pole předmětů hledět do jejich minulosti – někdy se spontánně spustí produkce v nich uložených scén – aniž bychom usilovali. 

 Naše Vědomí takto reaguje na všechny frekvence, se kterými vejde do kontaktu. Kdo jste někdy zkusil psychowalkman a zajímal se o to, na jakém principu funguje -  tak jde o totéž. O synchronizaci s frekvencí, která se opakuje ve smyčce tak dlouho, až je spojení navázáno – naše Vědomí přejde do režimu, kdy je kompatibilní s danou hladinou. Známe to i z relaxační hudby – víme, že je tématicky členěná – to podle hodnoty, na které vysílá. 

 Sledování obrazů, které se objeví v zrcadle působením intenzivní vizualizace např. dávno zemřelých osob, se často používá ve spiritizmu. Každý z nás je svým způsobem kouzelník, který magicky působí na své okolí. Tento příspěvek jsem zařadila jako dovětek k posledním článkům, kde jsme se v diskusích zabývali pozůstatky působení magických sil ve starobylých svatyních na energetických uzlech planety. Přijala jsem několik upozornění, že bych neměla zavrhovat magii, že to je v rozporu s tím, kam transformačním procesem spějeme. Proto jsem se o tom rozepsala – protože nejde o magii jako takovou, ale o pozůstatky magických konstrukcí lidí, kteří je záměrně sestavili do negativní vibrace a také v jejich poli prováděli rituály, účelem kterých bylo „těžit“ negativní energii z emocí, které se během rituálů uvolnily – to bylo předmětem mých úvah o nápravě starých magických pastí. 

 Jak se postupně rozšiřuje naše denní vědomí – ukotvuje v Přítomném Okamžiku s šířkou pásma 8 – 64 Hz – tak budeme častěji pozorovat různé fenomény v zrcadlení. Můžeme koutkem oka na zlomek sekundy cosi zahlédnout v zrcadle, co tam „nepatří“ – možná půjdeme po chodníku okolo obchodních výloh a uvidíme v jejich zrcadlení, že nejdeme sami, že se s námi – v naší blízkosti – pohybuje ještě nějaká jiná bytost. Můžeme zahlédnout scény z jiných dob – třeba kolonu vozidel z první republiky nebo naopak, futuristické scenérie města, které v naší současnosti ještě neexistuje. Můžeme spatřit děj našich myšlenek, které jsme spřádali cestou do práce, ukolébáni pravidelným rytmem vlaku nebo autobusu, můžeme vidět sami sebe v nějaké situaci, kterou jsme zažili a ve které jsme nějakým způsobem buď „selhali“ nebo „excelovali“. Je to známka toho, že naše aurické pole expanduje spolu s vědomím – nabírá do sebe informace, které by se nám „do hlavy“ nevešly – přijetím faktu, že v hlavě fyzicky nikdy nebyly, nám odstraní hranice, přes které jsme se nikdy nevydali, protože jsme netušili, že můžeme…