Příběh o ztracených brýlích
...bylo - nebylo...
Kdesi daleko ve virtuálním světě URANIA žil-byl muž jménem PET-ÓHM (přeloženo jako OMEGA-Pět). Pracoval v "Centru vizualizace prostoru života" jako dveřník. Práce to byla zajímavá, vytvářel totiž každému zájemci o prostup do nějakého zvoleného prostoru života speciální, pro něho na míru šité a jedinečné portálové rozhraní, kterým se člověk překlopil do binárního kódu v gravitační síti přediva známého vesmíru a odcestoval do světa svojí další realizace.
Jednou opět seděl v simulátoru galaktických kódů a tvaroval je do architektury obzvlášť krásné formy vyjádření života. Měl tyto formáty rád - byly pro něj prožitkem úlevy a regenerace, protože specifikou dveřníka je vytvořenou verzi života při kódování i "zažít" v kumulovaném koncentrátu surových emocí, které slabšího programátora mohou i dohnat k šílenství nebo jinak mu zničit pocitovou jemnost aurického těla. Příprava a vyladění potenciálu pro ryze vstřícnou a pozitivní aplikaci života proto regenerovala jeho duchovní šablonu osobnosti jako balzám pro duši...
Ten den měl za sebou několik hodně náročných aplikací a tak ho napadlo (nikoliv poprvé) promítnout si holografickou vizualizaci "spřádaného" vzorce života. Jeho zdrojovým schématem byla energetická matrice čísla ŠEST a on najednou pocítil sílu té projekce napříč mnoha jeho verzemi v perspektivách horizontu času, do jehož toku se chystal překlopit tuto konkrétní lidskou bytost. V duchu se okřiknul - za ten okamžik, kdy překročil svůj referenční rámec tohoto konkrétního procesu, ale současně vnímal možnosti zrcadlového projevení čísla ŠEST v těch perspektivách. Pocit zvědavosti rozehrát další možnosti toho schématu zvítězil - v rychlosti seskupil několik základních kódů svojí vlastní informační mřížky a zaujal neutrální pozici pozorovatele v holografické vizi programové matrice. Po mnoho dalších let to byla "jeho" virtuální realita, do které se přesunul kdykoliv mu to podmínky v Centru dovolily. Samozřejmě časový horizont toho jeho "druhého" života měl tak upravený, aby mu dovolil téměř neomezené strukturální vyjádření uvnitř holografického formátu té (ještě klientovi nepředané) životní reality a aby přitom nebyl nijak narušen tok času, vymezeného pro výkon funkce programátora v Centru...
Svět jeho modulované verze života však prošel neuvěřitelnou evoluční dráhu a navzdory mnohým zásahům z jeho strany se většina nosných charakteristik prostředí zautomatizovala - na základě principu opakování a PET sám se mimoděk stal základním pilířem, okolo kterého se spirála vývoje navíjela na osu holografické struktury prostoru. Časem nebylo zbytí a musel doprogramovat svoji pozorovací verzi na aktivní uživatelskou formu. Jeho kódovací vzorec obsahoval číslo PĚT a proto nebyl problém se pro svoji roli překlopit do přediva té reality jako párový duální prvek původní zdrojové ŠESTKY. Postavil ten strukturální obrazec do pozice fázového posunu - z praktických důvodů možnosti "zásahu", kdyby si stavba vnitřní časové vlny cosi v tom smyslu žádala - ve vizuálních projekcích se tento párový prvek jevil jako dvě ležaté ŠESTKY v oválu úhlové perspektivy a tento motiv se stal páteřním informačním schématem pro duchovní a mentální rozvoj toho života...
Postupem času se tento symbol v dané realitní matrici promítnul jako základní duální energetická konstanta pro tzv. JIN-JANGOVÝ dynamický formát života. Čím víc PET přesunoval váhu svojí pozornosti do toho (za dveřmi) skrytého záhybu programovacího pole, tím víc přestával rozlišovat, která ta realita je ona jeho skutečná a která je ona jeho komponovaná binární sekvencí původní zadavatelské bytosti...splynuly v jednu propojenou sférickou verzi a tu začal pracovně nazývat Mléčnou dráhou...
Jeho vize zrcadlové ŠESTKY nabývá vždy jedinečnou aktuální podobu příběhu a ten právě nejaktuálnější nese číslo ŠEDESÁT ŠEST (66)...
9.1.2015 Tissa