…ptáte se mě na aktuální toky energií – v souvislosti s Portálem 11:11 a jeho vliv na sled momentálních událostí. Prvně bych chtěla poznamenat, že všechny cyklické Portály jsou trvale otevřené – už se po průchodu časovým uzlem neuzavírají, jako tomu bývalo. V daný moment jimi ovšem projde specifický datový soubor tzv. Novostí = nově uspořádaných energo-informačních celků, které vždy dorazí na „vyžádání“ z prostředí Kolektivního Vědomí – podle změn, které tam probíhají v souvislosti s transformačními procesy globálního charakteru. Portály jsou jako otáčející se okna – jakmile nastaví „plochu“ směrem ke konkrétní kosmické konstelaci (synergický časový bod), projde jimi potřebná systémová podpora. Jak prožíváme v přítomnosti aktivní události, tak je jejich tématika specificky „zabarvená“. Uplatňuje se zde princip fraktality – tj. každému člověku se „nastaví“ jeho individuální okno, kterým proudy kosmické energie přijímá a toto jeho specifické okénko je zároveň nedílnou součástí onoho velkého okna, který vnímáme jako portálovou anomálii s plošným účinkem. Takto jsme v jemných sférách spolu navzájem všichni propojení a spolu navzájem ladíme, i když nám to tak ze souřadnice vlastní pozice nepřipadá, nebo dokonce máme dojem, že lidstvo nejen že neladí, ale skřípe jako starý neseřízený flašinet. Museli bychom zaujmout pozici nadhledu, abychom vnímali kontext dění ve společnosti v širokém záběru – kde je možné cítit přesné předivo vazeb a souvislostí mezi zdánlivě vzdálenými nesourodými jevy – vnímat vlny událostí, které se čeří na hladině obrazu reality a vytvářejí vzory zvláštních geometrických tvarů svého uspořádání.

 Takto pak můžeme lépe chápat protichůdné reakce na globální situaci – ať již ohledně amerických voleb, vývoje pandemie nebo prosakujících podrobností o dlouhodobých plánech Elit. Ono totiž všechno se vším souvisí a na sebe navazuje - v mnoha vrstvách do sebe naskládaných sfér Života. Jsou to řady článků linií vývoje, kterými se jednotlivosti dějů k sobě přitajují a tak generují další podobnosti nosných téma života společnosti. Dnes už se nedá hovořit o státní individualitě a svrchovanosti – existuje totiž jeden jediný centrální bod, do kterého se ty linie sbíhají a odkud zaznívají „pokyny“ k přijímání kroků pro uskutečnění oněch „plánů“. Ten „bod“ není ani v Americe, ani jinde na Zemi – je v mimoprostoru naší projevené reality – v předivu soustavy ideologií, které se po tisíce let na sebe vršily, požíraly jedna druhou a znovu se organizovaly do dobově symetrické podoby globálního Egregoru Moci. Je to silové pole ovládacích mechanizmů, které ke každému promlouvá jeho vlastní řečí – proto je tak těžké se z něj vysunout a „skočit“ do již dávno připraveného schématu nového pojetí lidského společenstva, který zatím leží ladem a vědomě ho využívá minimum lidí. Ti, kteří o jeho existenci vědí, do něj stále nevědomky natahují stará paradigmata, od kterých musí být znovu a znovu čištěn a nově definován. Jsme v pozici na eskalátoru, který nás veze do galaktického formátu Bytí – ale o kolik se posune nahoru, o tolik my zas sestoupíme směrem dolů. Takto balancujeme na hraně horizontu Změny prostředí naší Existence – akumulovaní v jednom kritickém pásmu, kde staré je nám odporné, ale alespoň známé a nové je v mlhách neodzkoušeného neznáma, kam se bojíme vstoupit. Do toho přijímáme nespočet informací, které proudí jak ze zpravodajských servisů oficiálních médií, tak z alternativních blogů, profilů a webů, kde je zpochybněno naprosto všechno, co podléhá státní sféře řízení. 

 V posledních článcích jsem psala o účelově distribuovaných ideologických konceptech, které zasahují všechny oblasti sdíleného prostředí – záměrem je totální fragmentace obyvatelstva na malé skupinky tématicky zaměřených odpůrců, kteří akceptují jen úzký profil vlastních tezí, založených na pouze jim logicky znějících názorech na dění na světové scéně. Tahle kakofonie hlasů je také součástí strategie plánování Elit – oslabuje soudržnost a vytváří nenávist z jakýchsi principiálních důvodů, co nemají potenciál posunu v obecném smyslu. Mnoho věcí vyznívá jen v náznacích a jako ozvěna. Jde o zmiňovaný fantomový efekt, který přichází z nově uspořádaného energo-informačního celku Podpory Života. Toho, který se rýsuje na obzoru nad eskalátorem, na kterém přešlapujeme. Vysílá k nám vodítka nápověd – abychom se už konečně pohnuli kupředu, nebo alespoň zastavili a nechali se vynést silou změn. Než tento „krok“ uděláme – než dosáhneme nadkritických hodnot, potřebných k posunu, jsme v jakési „virtuální“ realitě přechodu, kdy zdánlivě naplňujeme Plán globální Elity, ale vlastně jen na oko – v náznaku a prázdném informačním obalu. Takto se prokoušeme úskalím pandemie, peripetiemi volebního dilematu a krátkým obdobím chaosu, který se projeví okolo zimního slunovratu a přeskočí Nový rok do 4. ledna, kdy zatroubí Čtvrtý Anděl a probudí Slunce z jeho letargického spánku. 

 Tyto asociace budou teprve nabývat konkrétní tvary – budoucnost není nalinkovaná, tvoří se v kotli Přítomného okamžiku, kde každý přikládáme svoje polínko do ohně. Vyslovit přání o Jednotě, Sounáležitosti a vzájemném respektu – je možná příliš naivní, přesto to dělám – a věřím, že to v nás je, že to nerozdrobili, jako všechny ostatní lidské hodnoty, na jejichž zlomek si ještě matně vzpomínáme…

 P.S. K názvu textu: REPETICE je v hudbě "opakování" a označuje se podobným symbolem jako je v řádku webové adresy - dvě svislé čárky a dvojtečka (//:) - PETICE je příznakem doby a také té fragmentace společnosti, jak jsem psala v článku. Petice není jen občanský nástroj k prosazení nějaké věci - je to téma nějaké životní etapy určitého okruhu lidí, jejich životní filozofie a postoje k událostem, které nechtějí, aby se staly nebo chtějí, aby se změnily či skončily, eventuálně které ve společnosti chybí a jde o snahu je prosadit. PŘÍZNAK je SYMPTOM - a to je naše každodenní mediální masáž = kdo vykazuje příznaky nakažení, nebo je nakažen a přitom bezpříznakový. Také vše, o čem jsem psala, jsou PŘÍZNAKY dnešní doby - co ji charakterizuje a jak se bude jevit v historickém kontextu dalším generacím.