...která vytékají ze sfér SORIAKY - domény vrstev Kosmické Mysli, kde vládne Duše KA-IRIS - z krajky Duhy utkaná, Ohněm Jisker Života planoucí.

 Osobní Vlákno Času - PRIMA-TIKA - je Osnovou, do které všíváme Střípky našeho Bytí. Ať spící, probuzený, či osvícený - každý Člověk vytváří vlastní VZOR, který je miniaturou Obrazu Vesmíru...

PRIMA-TIKA ZULU

 čili Osobní Vlna Času. Často tento pojem používám ve svých textech, nebo na něj odkazuji... Co to tedy znamená? Oč jde - a jaký to má význam? Privátní vnímání toku Času vykazuje několik parametrů. Především je navázané na obecné plynutí času, které měříme jednotkami a přístroji, které nás informují o aktuálním časovém údaji, který je pro dané pásmo Země pro všechny stejný. Jenže Čas je strukturální veličinou v Prostoru, který svým pohybem tvoří - respektive tvoříme všichni/všechno, kdo/co se v něm nacházíme a vykazujeme nějaký formát aktivity, byť pouze mentálního charakteru, který ale má na tvar Časové Vlny, která "razí" cestu Kontinuem Prostoru, stejný vliv, jako každý jiný pohyb v daném prostředí. Časová Vlna se skládá z navazujících energo-informačních celků, které známe jako Události - ve vztahu k toku Času to jsou NOVOSTI. V mentální sféře to jsou asociační řady, kterými inteligentní Bytosti zpracovávají zažité informační podněty z toho tekoucího datového (kvantového) pole. Jde o komplikované, přesto poznatelné, EM-pulsy do našeho privátního aurického rozhraní a přestože Systém Podpory Života uvolňuje vzorové paměťové segmenty pro jejich správné řazení a vyhodnocení vzniklých stavů, je interakce s prostředím pro každou Bytost jedinečná a specifická - díky komplexitě jejího založení.

 Tak se ve vrstvách Oktávy dimenzí Živosti nositelé Inteligencí projevují a tak se tvaruje a mění spojité pole Života pro všechny, kteří v dané množině prostorového vyjádření figurují. V praxi to znamená životní události a jejich řešení, postup uzlovými body střetů a výměny prvků osobní reality, které představují nejen lidé, se kterými vejdeme v kontakt, ale všechno, s čím se potkáme a na nějaké rovině vjemu zaznamenáme (zpracujeme) jako součást našeho Života. Systémové šablony - archetypy chování a myšlení - jsou jen orientační kostrou našich reakcí a postupů. Každý máme bonus v onom plynutí Času - vše je totiž Novostí, protože ani opakující se věci nejsou stejné - minimálně je odlišuje časová souřadnice jejich manifestace do naší pozornosti. Nulová pozice setrvání v Přítomnosti neznamená pasivitu a apatii vůči plynutí Času - naopak. Je "pozorovatelnou", ze které obsáhneme perspektivu svého jednání a můžeme spřádat a tvarovat Záměry, které do našeho EM pole přitahují patřičné symetrie a kamínky skládanek.

 Přítomný okamžik je Horizont Událostí na naší Osobní Vlně Času. Skrze něj můžeme sledovat svoji příslušnost k vyšším Celkům sebe-sama (svoje alternace v jiných časových sférách a jiných prostorech vyjádření). Také nalézat podobnosti reagujícího okolí a vytvářet symetrické páry pro svoje další zpracování. Ta určitá "šablonovitost" není na škodu, protože je efektem fraktality Času a jeho dimenzionální rezonance do dalších vrstev reality - tedy i tam, kde se můžeme pohybovat na základě intuitivních vhledů a vizualizací, kde je prostředí Fantazie a variet možných postupů pro náš aktuální Život. Na fraktalitě, dimenzionalitě a polaritě - jako principech, kterými se Časová Vlna tvaruje - je postavený Iťing a jeho předpovědi - stejně tak Tarot nebo Mayský kalendář cyklů (viz výzkumy Terence McKenna a jeho Teorie Novosti). V podstatě jde o podobnost větších Ér Existence (Země a její příslušnosti k dalším vesmírným objektům v plynutí kosmického Času) s úseky jednotlivého lidského Života nebo Civilizací, působících v množině entit, či kolektivů Bytostí. Jak tvarujeme svoji Osobní Vlnu Času (z potenciálu Budoucnosti vybíráme relevantní možnosti a ty v Přítomnosti "tuhnou" do Minulosti), tak současně tvarujeme i její vyšší obsahové Celky, které pak i díky našemu přičinění udávají charakter Kolektivnímu toku Časové Vlny (Rys Doby) a podněcují uvolňování konkrétních stimulací z potenciálu možnosti jejího vývoje - sledu událostí v obecném smyslu. Charakteristikami toku Času se zabývám dlouhé roky - nelze všechno shrnout do jednoho článku a vyčerpávajícím způsobem to vyložit. Už s ohledem na komplexitu té tématiky a její roli v Evoluci jako takové. Jednotlivosti vždy nějakým způsobem rozebírám v tématických úvahách, které průběžně publikuji - jak si to v daný okamžik souvislosti vyžádají. Svoje poznatky čerpám z existujících výzkumů, které jsou dostupné na internetu - některé jsou hodně srozumitelné a pod článek na ně dám odkazy.

 Člověk nemusí nutně znát podrobnosti o struktuře Času, ani nemusí být obeznámen s aspekty, které jeho vlnění tvarují, či mají na jeho strukturu podstatný vliv. Každý si vystačíme s obyčejnou čistotu smýšlení a na tom postavených prožitcích, které uvolní čisté emoce - bez hrotů afektu nebo falešných tónin v podloží vnímání. Jsou to ta nejjednodušší řešení v daném momentu - kdy cítíme stimul něco udělat, rozhodnout, pohnout něčím, něco opravit nebo něčeho se zbavit, aby udělalo místo novému. Zaměřit se na neotřelé, originální, osobité přístupy - nechat se inspirovat a motivovat svými oblíbenými vzory, ale nekopírovat je - postavit na nich vlastní pojetí věci a tuto rozvíjet skrz svoji zkušenost a preferovanou orientaci. Tak se pracuje s Osobní Vlnou Času, která vtéká a proplétá se ve spektru dalších živoucích vláknech Bytí. Je to kolektivní sféra Vědomí, kterou informace prolínají jako filtrem - tam máme každý svoje středisko vstupní i výstupní kontroly, které obsluhujeme - už pouhým faktem vlastní Existence a na ní založených polohách Života v toku Času.

 Někdo si vystačí s povrchovými úpravami její fasády, jiní ji neustále budují v celém vrstevnatém profilu strukturálního objemu - tedy nejen do hloubky vjemu, ale do daleka vhledu - jak cítíme varianty budoucího vývoje dané linie a jak si přejeme, aby ideálně vypadala - až se v Horizontu Událostí našeho Přítomného Okamžiku vynoří, aby napsala naše dějiny do nevratného záznamu o posloupnosti kroků, které jsme pro utváření řetězců události udělali, nebo při kterých jsme aktivně asistovali. Je to digitální stopa v paměťovém poli zemské noosféry, kde se Záznamy kumulují a kde z nich následně čerpáme na bázi přitažlivosti podobností. Proto Časová Vlna rezonuje koordinovaným rytmem - do všech jednotlivostí - je to vyjádřené poměrem 1/64 a mluvíme o Taktu Času. Ten údaj nemá nic společného s jednotkami plynutí Času a jejich většími celky (vteřiny, minuty, hodiny) - jde o fraktální rezonanci, kterou kmitají události do zóny Přítomného Okamžiku. Každá převratná (svým způsobem revoluční) událost vytváří kontaktní zónu NOVOSTI a ta je přímo v gravitačním středu Nulového Bodu Přítomna - ZULU. Naopak - pasivita a stereotyp bez dynamických efektů v prožitku a tím razanci událostí - je na pomezí Horizontu, od epicentra Kotle Času vzdálená a tvoří jakousi povrchovou úpravu struktury Časové vlny.

 Toto pojetí struktury Času vysvětluje rovněž možnosti cestování Časem - kde dálkovidné vhledy s prožitkem (cestuje Mysl - bez fyzické schránky) představují cestu Vědomí do Prostoru Variant Času a sledování tam rozehraných holografických projekcí uložených Příběhů představuje cestovní zážitek - mívá tím vyšší kvocient realizace do toku Časové Vlny, čím je budoucnost blíž k Bodu Přítomnosti. Samotné předpovědi jsou postavené na logice vývoje událostí v Čase - jak prozrazuje jeho binární podstata a v ní obsažené zákonitosti vazeb (viz Iťingové "kameny"). My víme, jaký "tvar" (profil) má Vlna mít - protože jsme geneticky a dimenzionální sférou Živosti rozprostření v dlouhých vláknech jejího toku. Na základě smyslu pro fraktalitu a poměrové podobnosti umíme podvědomě odvodit profil vlastní Časové Vlny - tedy nějakého úseku Života - jen nevíme, které Události ten profil budou tvořit - víme jen to, že v intencích sebeorganizace struktur těch událostí bude např. období velkých změn, tedy Novostí a naopak období stagnace a informačního klidu. O tom pojednává Pálešova Angeologie a podstata Duchů Času (Éry Evoluce Vesmíru v obecném smyslu). Zde platí "jak nahoře, tak dole", jak v makro světě, tak v jeho miniaturních jednotlivostech.

 Podobné je to s cestováním do minulosti - v jednotném informačním poli je minulost uložená ve shlukách Informačních Bodů Prostoru (IBP) jako v bublinkách Času. Jsou to uzlíky koncentrovaných, zazipovaných dat, která se kontaktem s mentální energií (mentiony) aktivují = svinutý Příběh se vybalí jako Děj (aktiony křemíkové inteligence). Cestovatel se do Děje zapojí jako aktér a prožívá alternativu vývoje tam uložených událostí - v holografické projekci Vědomí a tím vlastně vytváří alternativní paralelní realitu. Když při mimořádných elektro-magnetických anomáliích prolnou vrstvy bublinek Času s tokem Přítomného Okamžiku, dochází ke spontánnímu přemístění do Děje v jiné časové sféře, které může být doprovázeno i tělesnou teleportací, dilatací vjemu Času, ztrátě jeho velkých úseků a podobně.

 PRIMA-TIKA ZULU je tedy privátní pojetí plynutí vlastního Života, který ve skutečnosti ale nikdy není separovaný, nebo oddělený od kolektivu těch, kteří se spolu s námi nacházejí ve stejné Řece Času. Rčení "všechno se vším souvisí" je obrazem pletiva Času v Prostoru naší Existence, který vypovídá o našem Životě na pozadí Života jako takového.

Popis není vyčerpávající - ale pro zběžnou orientaci by měl stačit - budu na něj odkazovat podobně, jako na další články v sekci INFONIKA.

 P.S. Všimněme si, že soubor binárních kódů, které Iťing představuje, se jmenuje "Kniha Proměn". Oddělování, eliminace, ničení a zašlapávání nemá podporu v Zákonech Kosmu - jen Transformace, součtové Překlápění a Proměny - viz Zákony Chaosu jako základ sebe-řídících procesů ve tvarování schémat, které produkují zdrojové matrice, ze kterých se následně vyrýsují kontury reality = na principech fraktality, dimenzionality a polarity...

Celý text, včetně aktivních odkazů:
http://www.pan-do-ra.cz/clanky/infonika/prima-tika-zulu.html