…vlákna Času jako Vlasy Planety Země – tvoří její „účes“, který my, lidé, splétáme do sekvencí mžikových snímků Reality.

 Je to jako filmový pás, kde každé „okénko“ ukazuje postup proměny v toku Času. Každý máme k dispozici nekonečno těchto vláken – a každý máme nějak „učesáno“. Někdo vytváří futuristické nepraktické montáže, co jsou jen na vzhled, nikoli k nošení v běžném Životě. Někdo má hladké copy několika důležitých vláken, která kultivuje barvami duhy a ošetřuje esencemi těch zkušeností, které jsou pro vlákna nejvýživnější. Každé vlákno je řetízkem Událostí – proudí z minulosti = ze zažité zkušenosti – a v „oku“ Přítomného Okamžiku se vybírá, který směr ty Události naberou, jaký to bude mít spád a jak (polaritně) nás to změní – jednotlivě i kolektivně. 

 Někteří lidé si myslí, že Vlákno Času jsme dostali do vínku, že nám ho Sudičky uvázaly pevně k ruce, někomu ke krku, jinému okolo kotníku či pasu – a že celý Život s jedním, neměnným Vláknem kráčíme vstříc Budoucnosti. Lze ho jen přijmout, protože kdybychom ho chtěli nějak přetvářet, začalo by se kolem nás utahovat jako smyčka, byl by to marný boj a jen bychom svůj Život promarnili v bolestech z tíže, kterou nám Osud připravil. Podle této teze nám Osud staví do Cesty předem napsané Události, setkání s lidmi a jejich Příběhy, které jsme všichni spolu komponovali v nehmotných mimo-inkarnačních sférách – a to do detailu – do té sebemenší repliky a reakce na podnět. 

 Jiní lidé Osud neřeší, ale honí je Karma. Je to všudypřítomný Boží Mlýn, který neodpouští, nenadržuje, jen mele a mele. Kdo je připravený a zná jeho pohyb, ten není Událostmi zaskočený a vlastně podobně jako u Osudu přijímá cosi neovlivnitelného, co lze nepatrně měnit jen z perspektivy tohoto Života vstříc těm budoucím. Pokud jsme to nedělali ve svých minulých Životech, pykáme až do sedmého kolena. 

 Vize naší Budoucnosti můžeme ovšem smysluplně z Vláken času vytvářet i realizovat – aniž bychom museli čelit determinovaným úsekům Života, kdy máme minimální (nebo žádný) vliv na běh Událostí. Vše je to o nás – o našem vnitřním nastavení – o způsobu jakým zpracujeme informace a přetavíme energii, která je přinesla. Pokud budeme jednat z čistých hloubek svého Srdce, svého Svědomí – pokud budeme místo škodit pomáhat. Svět se ocitl v centru hodně zašmodrchaného „drdolu“ Vláken Času. Vliv Globální Elity zasahuje všechny sféry společnosti – nikdo není nedotčen. Setkáváme se s mnoha Realitami, které nejsou „naše“ – jsou jen vždy něčím omezené skupiny lidí – jsou „tématické“ a soutěží o energii zájmu a sdílení. Tím nabalují svoji skupinu do většího objemu jedinců a snaží se nabírat na síle. 

 Každý svého Štěstí strůjce – máme právo na obhajobu vlastních postojů a názorů, máme veškeré informace pro jejich podporu či vyvrácení. Buďme proto obezřetní, ale přitom vstřícní – otevření k jinak znějícím postojům k dění na domácí i na světové scéně. Co nám teď – v aktuálním okamžiku hrozí, je „zaseknutí“ v názorové smyčce. Jde o efekt tzv. „konfirmačního zkreslení“ – viz webová definice. Informací je totiž tolik, že naše Mysl přestává být flexibilní – vyhledáváme a analyzujeme jen to, co nám potvrzuje naše stanoviska – prodlužujeme vlastní asociační řady do neskutečných délek a už nejsme ochotní vrátit se na jejich prapůvodní zdrojový začátek a ten prostě ustřihnout a celé Vlákno zahodit. Nereagujeme na Události už racionálně a s nadhledem, ale jen účelově, strojově a s otupenými prožitkovými schopnostmi. Jsme tam, kde nás globální Elita chce mít – tj. tématicky rozdělené do skupin, které jednotlivě specificky „kultivuje“ takovými informacemi, které daná skupina chce slyšet. Tento nebezpečný fenomén vzniku skupinového vědomí se nyní velmi rozmohl – hlavně na sociálních sítích. 

 Být kritický se nemusí nutně překrývat s odmítáním jinak vyznívajících postojů k Událostem  - vstřícným zpracováním příchozích zpráv (nejen z oficiálních zdrojů, ale nyní hlavně z těch alternativních, protože tam to ideologicky Elity v poslední době mohutně posílily) nacházíme vlastní optimální úhel pohledu a takovou pozici, která nám ukazuje pozitivní perspektivu. Osobně hodně dám na „skryté“ kódy v použitých slovech, názvech, termínech a jejich spojení – které jsou ve sděleních obsažené. To odhaluje záměr autora (autorů) informačního servisu a poskytuje vodítka k orientaci v problematice. Jde ale o můj interní přístup – každý analyzujeme příchozí energie jinak, každý zpracováváme informace posvém a vyvozujeme z nich takové důsledky, které ladí s naším souborem „principů“. Záleží pak na naší osobnosti, vůli a intuitivním vhledu, zda se ta perspektiva ukáže být přínosná nebo destruktivní. 

 P.S. Povídání je trochu „obecné“ – ale bylo stimulováno konkrétními statusy konkrétních lidí – v širokém tématickém spektru – od postojů k „pandemii“, po vize budoucího uspořádání Světa a pozice Česka a Slovenska v takových schématech.