Říkám tomu distribuční prostředí. Interakce jedinců normálně rozvrstvené populace. V neopakovatelné přítomnosti se tak diferencují role každého z nich. Někteří tak zjistí, že jsou si přítomnosti vědomí. A někteří nezjistí nic - ochranná funkce nevědomí. Nejde o regulaci stáda. Stádo je pošetilé a není nutné ho regulovat. Buď dojde ke skále, strži, nebo se unaví samo. Jde o neviditelný prostor. O stabilitu, kterou poskytuje.

 Posláním břídilů je břídit a jejich funkce je nezbytná. Jako nemoc se projeví tam, kde je pro ně místo. Jejich sbor však nemá schopnost udžet stabilní organizaci a po kulminaci se rozpadá. To je přirozený jev – rituál, proti kterému je pošetilost bojovat. Statky které vybudují pro sebe se zase vrátí mezi ostatní.

 Čas, který protéká a mizí, je přítomnost. Je pokojný a není ohrozitelný. Má standardní fyzikální strukturu a na základě kvalifikace uživatele je ovladatelný. Spolu se všemi jeho formami hmotného vyjádření. Co víc psát o prostoru, kde nic není ? Je krásné si na úctu alespoň hrát.

  Procházím zdí. V dlaních jádro. Přítomnost – jádro každého definovatelného jevu.

 Jak funguje model Distribuce ?

 Pro hladší úvod - hinduisté věří v zákon karmy. Tento však odporuje prostoru vývojové distribuce. Jedinec má právo na postupný vývoj ega a standardní řadu behaviorálních pokusů neomaleně zkoušet prosadit vlastní představu. Každý má vlastní způsob. Někdo krátkou etapu výraznějšího působení. Někdo delší etapu méně výrazného působení. Tak jsme mezi sebou vyváženi všichni, kteří tu právě trávíme svůj čas. Úměrnost odpovídající vztahům základní fyziky. Vývojová distribuce znamená rovnoprávný prostor pro každého nést důsledky konfigurace vlastního Já. Co ve skutečnosti zprostředkovává včasné seznámení s touto obvykle neznámou konfigurací, která by se jinak pozvolna projevila až v průběhu psychosomatiky fyzického zrání. Vědomí a znalost této konfigurace však v klíčových situacích dokáže usnadnit průchod komplikovanými přítomnostmi a snížit výskyt distribučních konfrontací. Nevědomí znamená časté příjemně i nepříjemně překvapující konfrontace a góly v soupeřově ale i ve vlastní bráně, zhruba v poměru 1:1. Nejde o nic. Kdo tohle zná, s potěšením si počte. Kdo nezná, nepomůže mu to. Poslouží možná hledajícímu, který v lidských iniciačních modelech nenalézá hledané. Poslouží k čemu ? Od svého počátku determinován se tak možná dotkne Jednoty a ušetří množství času ve prospěch kvalitnější realizace vlastního vědomí.

 V prostředí distribuce má sociální patologie svou nezbytnou regulační funkci. Zločinec – budiž příkladem - může páchat trestnou činnost. Jeho důvod vychází z jeho sociálního zázemí a dopady jeho činnosti napomáhají distribuci stejně jako kohokoliv jiného. Jelikož svou aktivitou narušuje pokoj sociálního prostředí, bude samozřejmě pronásledován a trestán. V čehož průběhu psychicky i fyzicky zestárne a tak zmizí z lokálního jeviště dějin. To je stránka akcí a reakcí jeho života, která má opodstatnění v samém základu jeho podvědomého Já. Fenomén posmrtné spravedlnosti, na který se velká část populace snaží spoléhat, však není až tak úplně funkční. Více se podobá hinduistické karmě, ale ani ta není korektní. Jeho Já možná mělo základní konfiguraci bez významných vektorů kvality. Mělo však svou určenou distribuční úlohu, která by v sociálním prostředí distribuce nevyhnutelně chyběla a musel by ji nahradit někdo jiný. Lidská mentalita je určena specifickým intervalem polarity a ten nelze zúžit ani rozšířit. Proto po celou dobu existence trvá statisticky rovnovážný stav. Zločinec může opustit život s určitými duševními vazbami, ať už byly jeho skutky zváženy nebo ne. Stejně opouští život kdokoliv jiný. Jeho Já po smrti těla možná prodělá určitou konfrontaci s objektivitou a své aktualizované vědomí přenáší do vhodné konfigurace dalšího příběhu. Zapadne do jeho historického kontextu a kolo se točí dál. Pošetilec by se pokoušel toto kolo opustit, což je prostou známkou nezralosti.

 Ježíš svědčil o Otci. A prokázal relativitu hranice života a smrti jak fyzicky tak psychicky. Vrátil se v těle i v duši nezměněný – leč schopen volného pohybu na obě strany hranice. Dokázal komunikovat krystalický realismus a upravovat strukturu přítomnosti podle potřeb situace. Jeho modelem je milost, která přijímá, odpouští tomu, kdo po tom touží, a přivádí k vědomí Otce.

 Existuje plné spektrum takových modelů a všechny mají své následovníky. Takové je korektní mentální rozložení společnosti. Všichni zkoušejí zajistit své psychosociální potřeby a v rámci možností pracovat na své představě kvality. A právě tyto odlišnosti mezi jednotlivými modely disponovaným jedincům zprostředkovávají distribuční příležitosti ke snaze porovnat a hledat sjednocující překlad termínů a teorií modelů. Zajímavou iniciační etapou je strach z následků,  z trestu. Jak v karmě, tak v milosti.

 Kdo předchází důsledkům distribučního působení sociální patologie, nedává důvod k účasti. Nevytváří rozpory a pod lehkou maskou pomatenosti se nechává ukrývat okolním ruchem. V tichu proplouvá kontextem a jeho Já je integrované v Přítomnosti, aniž by zasahovalo. Prostý neuron zapojený v sítí a umožňující přenos na všechny strany. Tak tráví svůj čas vědomý.

 Historie je knihovnou pokusů. Já člověka bez přestání pracuje simultánně s Otcem, jehož obraz bezpochyby není v jejím rámci bezpečný. Nezaniká-li totiž jeho obraz v Přítomnosti, není tím, za koho je považován a chová se podle potřeby bez ohledů polárně.

 V Hradci Králové 18.5.2010

 Segmenty tvorby hyperbolické prostorové struktury a její projekce do dimenzionálního rozhraní.