Tučňáček seděl na takovém malém sněhovém valu * Pozoroval, jak jde sluníčko spát * a vzduchem poletovala světýlka * Tak malé vločky sněhu * jenom ledové destičky, které ani neuměly padat dolů, jak byly lehké * A světýlka proto, že každou chvíli Tučňáčkovi nastavily jakoby zrcadlo ke sluníčku a zasvítily * Tučňáček si to moc užíval * cítil to až v krku * a radostí zavíral očička * A jak je tak zavíral, uviděl za nimi letět hejno ptáků * Líbilo se mu, jak všichni stejně mávají křídly a úplně se v tom pocitu rozplynul * a najednou se mu za těma zavřenýma očičkama objevil Vlk * Tučňáček ztuhnul strachy * a všechno se zastavilo * nikdo se ani nehnul * jen se zastaveně pozorovali * Tak dlouho se pozorovali, až se Tučňáčkovi trochu ulevilo a začal uvažovat, co dál * Vlk nevypadal naštvaně ani hladově * a taky vypadal spíš jako paní Vlk * ale pořád Tučňáčka pozoroval a nehýbal se u toho * taková situace je dost nepříjemná a Tučňáčka to tolik napínalo, že se radši odvážil potichoučku říct: „Ahoj“ * Bylo mu hned o polovičku líp, ale paní Vlk pořád nic * Vypadala ale po tom Ahoj trochu přátelštější * Tučňáček se nad tím pousmál, že se mu to tak hezky podařilo, ale strach měl dál * A v tom ho něco zastudilo na zobáčku * To asi jak se tím strachem celý rozehřál, spadlo mu na zobáček jedno světýlko a jak se mu na něm rychle rozpustilo, hodně ho to zastudilo * Tučňáček si to místo musel poškrábat a jak zvednul křidélko, otevřel očička a paní Vlk byla fuč * Kdyby Tučňáček celou dobu neseděl, tak teď by si určitě sednul * Chvíli se rozkoukával kolem sebe a když to stačilo, začal se zase věnovat sluníčku * to už taky bylo skoro fuč * Tučňáček ale myslel na něco jiného * Říkal si, jak by to asi s paní Vlkem dopadlo * třeba by se nakonec taky usmála * třeba by se i nechala ochočit * a mohli by pak spolu chodit na procházky * možná * příště se třeba zkusí tolik nebát a třeba se stane něco zajímavého *

...můžou sněhové vločky házet prasátka...?

...neviděl jste někdo tudy jít vlka?....

zdroj ilustrace