Jak si Tučňáček sám opravil hodinky
Tučňáček si tak seděl na ledové kostce a díval se na jediné místo ve sněhu. Přemýšlel o tikání. „Tik, tak, tik, tak, ..“, ozývalo se. Nechal to na sebe chvíli působit. A najednou si uvědomil, že ty hodinky jdou špatně. Měl pravdu. Šly pozpátku. Zkusil nejdřív prohodit ručičky, velkou za malou a malou za velkou, ale nepomohlo to. Zkusil otočit kolečkem na druhou stranu, ale také to k ničemu nebylo. Chvíli urputně přemýšlel, co s tím a pak rozhodně řekl: „Chci, aby ty hodinky šly správně!“ Uklidnil se a zkusil poslouchat. Ozývalo se: „Tik, tak, tik, tak, ..“ A už to bylo všechno v pořádku *