Dvojí zasvěcení starého chrámu uzdravování u Bethesdy bohům Asklépiovi a Serapidovi odhaluje zajímavé spojení. Podle svědectví lidí, kteří byli ve svatyni uzdraveni, byl Asklépios uctíván jako laskavý a mírný bůh, který přivádí trpící z divokého oceánu bolesti a zoufalství do bezpečného přístavu. O Serapidovi žádné lichotivé výpovědi nenajdeme. Byl bohem podsvětí a dokázal léčit. Do světa lidí vstoupil skrze sny makedonského prince z Egypta. První ztělesnění „toho, který zůstává a vyvíjí se“, najdeme v postavě Háda, boha nelítostného východního okraje známého světa, pána smrti a plodné temnoty. Do této směsi patří též atributy Osirida, věčně umírajícího a věčně se rodícího egyptského boha, a také Apise, býka, který je současně sexuální silou i nezbytnou obětí. Přesto zůstává obecně pánem podsvětí, jak jasně naznačil Aelius Aristides při svém prvním veřejném proslovu: „Po nezbytném zakončení života zůstává pánem lidstva. Naším údělem je jít po jeho boku, od něho k němu, z domova zase domů“. Vstupujete do jeho prostoru doufajíce ve slitování, ale dokud nepoznáte strach, nedošli jste k cíli. „Člověk, který je Serapida pamětliv, je ve stejnou chvíli naplněn radostí i strachem. On je totiž nejušlechtilejším a zároveň nejděsivějším z bohů a vzbuzuje v člověku blahodárný strach“. Tu máme konečně anděla, který by mohl vířit vody.

Bethesda

Serapis

zdroj ilustrace - Krajina snění