V předposlední strofě nejslavnějšího románu ve verších Evžen Oněgin autor přiznává, že pro něj našel předlohu v jednom „matném snu“. Podstatu tvořil napínavý sen Taťány o medvědovi a maškarním reji v předvečer svátku Všech svatých. Před odchodem do postele si Taťána sundává svou „hedvábnou stužku“. Situace se pravděpodobně odehrává v noci z 5. na 6. ledna, což je čas prastarého pohanského svátku. Pro mladé ženy to byla a stále je oblíbená doba, kdy se uchylují k věšteckým praktikám a žádají o pomoc děsivé temné síly. Před aktem věštění si sundávají z krku křížky a pásky jako signál, že jsou ochotny okusit a přijmout to, čemu se za normálních okolností vyhýbají. Když slyšíme, že Taťána odkládá před spaním svou stužku, dovtípíme se, že se svléká ještě kvůli něčemu jinému, než je spánek či tělesná rozkoš. Následně se Taťána ocitá uvnitř svého snu. Jde nocí po mýtině pokryté sněhem, až přijde k potoku. Z nějakých záhadných důvodů není na rybníku ani kousek ledu. Přes vodu leží dvě slabá prkénka. Taťána se po chatrné lávce bojí přejít na druhý břeh. Náhle se ze sněhu vynoří veliký chlupatý medvěd, nabídne jí tlapu a pomůže jí přejít na druhou stranu. Taťána se dál brodí hlubokým sněhem, medvěd ji následuje. Zemdlená klesne na zem, ale medvěd ji popadne a nese ji lesem až k malé chatrči, kde přebývají její příbuzní. Nechává ji přede dveřmi a mizí. Za dveřmi Taťána slyší hlučné hlasy a cinkání skleniček jako při „velkém pohřbu“. Zvědavost je větší než strach, a tak nakoukne škvírou ve dvěřích. V hlavní síni spatří divoký zástup příšer, skřetů, čarodějnic a kostlivců. Všichni sedí okolo stolu, v čele Oněgin. Taťána chce utéct pryč, ale Oněgin si jí všimne a příšerám její přítomnost prozradí. Netvoři začnou kvílet: „Ta je moje ! Ta je moje !“

zdroj ilustrace