Lidé z kmene Yolngu v severovýchodním regionu Arnham Land chápou sny jako území pro vzájemnou interakci mezi živými a mrtvými. Snový prostor je užitečný pro setkání s vyššími duchy zesnulých či laskavými předky. V tom, co je pro současnou západní civilizaci naprosto matoucí, mají domorodci Yolngu naopak velmi jasno: Je naprosto nezbytné poznat povahu a osud duše či ducha, kteří po smrti těla zůstávájí, a podle toho se k nim chovat.

První obyvatelé Austrálie nežijí v mylném domnění, že snění musí probíhat pouze během spánku. Sní společně s živou krajinou takovým způsobem, který urbanizovaní a vykořenění lidé nedokáží pochopit. Všechno v krajině je podle nich živé a při vědomí, každé místo má své sny. „Nic není nic. Vše má nějaký význam“. Snění se netýká pouze toho, co se odehrává v noci. Znamená to také být na každém rozcestí napojen na zemi, která k lidem promlouvá.

Pro národy nacházející se na pokraji existence je snění velmi praktickou záležitostí. Dobrý snící je zároveň dobrým lovcem či rybářem. Je osobou, která odhalí taktiku nebo předstihne čas. Jeden lovec lišek z kmene Čukči mi vysvětlil, že vždy dopředu věděl, že se mu do pasti chytila liška. Noc před objevením úlovku se mu prý pokaždé zdálo, že ho přepadla divoká, ale krásná žena se zrzavými vlasy. Někdy ho jen škrábla a utekla pryč. Pokud se mu podařilo ji dostihnout a pomilovat se s ní, probudil se s jistotou, že v pasti najde kořist. Nikdy se prý nezmýlil.

Joan Grant – Okřídlený faraon:

„Sechetino vzdělávání ve škole snů bylo stále důkladnější a dívka se stále častěji dostávala do role psychopompa. Jednou z nejdojemnějších situací v knize je ta, kdy Secheta pomáhá truchlící vdově, zlomené smrtí manžela a syna, kteří se utopili. Secheta ženě vysvětlí, že se s nimi může setkávat ve snech. Žena namítne, že jí se žádné sny nezdají. Secheta přesto ženu citlivě nabádá, aby se snovým zážitkům s milovanými osobami otevřela. Jednu noc odejde Secheta - jako odbornice na vědomé snové cestování – ze svého těla, aby truchlící ženu dovedla k manželovi a synovi. Vstoupí do ženina snového prostoru. Nachází ji, jak pláče nad mrtvými těly obou mužů, strnulá a ponořená do posledních okamžiků svého neštěstí. Secheta se plně soustředí na svůj úkol, zahalí vdovu světlem a přitom pozvedne „závoj ponurosti“, který vdově brání vidět svého manžela a syna v nynější podobě. Je to dojemné setkání a Secheta je pak všechny obratně zavede na místo podobné parku, kde se mohou společně těšit ze své přítomnosti.“

Věda 21. století nám může objasnit podstatu paleolitické nauky o nejstarších živých tradicích na zemi. „Snový čas“ dokáže zahrnovat šest (či sedm) skrytých dimenzí fyzického vesmíru, což předpokládá tzv. teorie superstrun. „Snový čas“ představuje multidimenzionální matrix, v němž se naše teorie o třech rozměrech pohupuje jako loďka. Vstupem do „Snového času“ můžeme okusit kvantovou polévku možností, z níž probublávají události trojrozměrného světa.