Legenda: INTONACE
Definice: v hudbě znamená správné nasazení tónu co do výšky i přednesu. Správná intonace je čistá, přiměřeně hlasitá a výrazná, kdežto nesprávná (také distonace) je buď „falešná“ nebo nejistá a „klouzavá“.
Asociační vazba intonace na současné dění má oproti uvedené definici širší rozsah i dopad. Jde především o intonaci v přednesu, chování a reakcích na stimulace z informačního prostoru. V předchozích dílech série Legendy jsem se podrobně věnovala potřebě sladit svoje niterné hodnoty s tím, jak tyto vyjadřujeme do sdíleného prostředí. Procházeli jsme totiž velmi zásadní a důležitou „kalibrací“, která vycházela z aktuální fáze Transformace společnosti do komplexnějšího stupně Lidskosti.
Lidskost – atribut Člověka, který není samozřejmostí – Lidskost je potřeba kultivovat a neustále projevovat v mnoha podobách a odstínech na pozadí událostí. Obecně ji chápeme jako Lásku k bližnímu, ke světu, k přírodě a rodné zemi – jako status Sounáležitosti Živého k Živému. Tato fáze procesu Transformace byla nesmírně důležitá – posunula nás totiž k zviditelnění toho, kdo jsme – jací jsme uvnitř – tam hluboko, kam není moc vidět, protože to skrýváme a obalujeme iluzí toho, čím bychom chtěli být - v očích veřejnosti, která nezná podrobnosti našich tajemství.
Dnes lze tedy říci, že to, co vyzařujeme do prostoru, je intonačně čistým projevem toho, co se v nás skutečně ukrývá. V našem Srdci, v naší Duši – jak působíme nyní směrem k veřejnosti, takové je naše nitro. Nezáleží na tom, jaké motivy směrují naše kroky – záleží na tom, jak je dokážeme zpracovat do souladu s tím, co cítíme, že mohou přinést nám i všem ostatním. Můžeme sledovat různé zdroje inspirací pro tvarování svých motivů – ale jejich základním zdrojem je Srdce a Duše. Většina lidí se nyní nachází už ve stádiu „sladění“ = to, co vyjadřuje směrem ven, je obrazem toho, co se nachází v jeho nitru. Víme, že lidi umí mást, přehrávat a dramatizovat – to teď končí. Už nematou ani nepřehrávají – jejich dramatický projev – to, co obsahuje a jaké energie vysílá – to je přesným odrazem toho, kým/čím skutečně jsou.
Intonace nemusí znamenat světlou stránku nitra – může být temná a zlá – čistota tónu tkví ve sladění povahy a její projekce.
P.S. Opět jsem se snažila procesy popsat z pozice vzdáleného pozorovatele, který nikoho nikam neposunuje, ani nekárá – jen se dívá a někdy žasne, jindy pláče, protože drama Lidskosti vyvolává staré bolesti, které evokují vzpomínky v podobnostech dávno zašlých časů.
