Definice: Spojování do skupin s jednotnými pravidly.

 Fenomén „paktování“ souvisí s historickými tradicemi lidského společenstva – vychází z příslušnosti k národu, k rodině, ke „kmeni“ – později ke státním celkům, monarchiím a mnoha-státním uniím moderních dějin. Sklon k paktování je vrostlý do všech oblastí života – nejen do geo-politické a hospodářské sféry, ale i do ideologických svazů. Už v dětství – ve vývojových fázích názorové orientace – dochází k celkem jednoznačnému „třídění“, které koresponduje s obrazem společnosti, kde dítě vyrůstá. Člověk má vrozenou potřebu „někam patřit“ – být součástí skupiny těch, kteří mu poskytnou pocit sounáležitosti, bezpečí a zajištění. Ve společnosti, kde funguje rodina jako svrchovaný prvek nedotknutelnosti, jistoty a stability, není na děti vyvíjen prostředím tlak k hledání zástupných schémat pro uspokojení jejich potřeb. My ale nežijeme v takovém ideálním světě – už dávno jsme o tyto hodnoty přišli a postupem času jsme pod tíhou destrukce základních stavebních kamenů společnosti přijali velké množství kompromisních opatření, která mají udržet citlivou integritu vzájemných vazeb. Někde se to daří lépe, jinde nikoliv – někde jsou postupně přijímány vývojové odchylky jako nezastavitelný trend kosmopolitního uspořádání světa – jinde je tvrdě prosazováno tradiční zvykové nastavení fungování společenstva.

 Paktování je opět fraktální proces – rezonuje do vyšších a vyšších sfér fungování populace a promítá se do každé oblasti života. Duchovní a mentální složku nevyjímaje – protože ideologické a politické vlivy vždy souběžně v lidech tvarují ty potřeby, které je daný společenský celek schopný uspokojit. Ovšem čím větší a komplikovanější takový „pakt“ je, tím menší je sladěnost potřeb těch, kteří podle jeho pravidel žijí – lidská povahová jedinečnost a rozmanitost prostě nejde „uzavřít“ pod jednotný společenský řád. V současné době prožíváme rozpad takových velkých společenských celků – prozatím v té duchovní a mentální rovině, která už neladí s původní ideou jejich vzniku. Je to logický vývojový posun, který souvisí s postupujícím procesem Transformace společnosti do nového uspořádání – na bázi jiných pravidel, která nejsou globálně aplikovaná, ale respektují rozmanitost potřeb jednotlivců a jejich rodin. 

 Střetu Západní a Východní verze systémového rámce řízení jsme momentálně přímými svědky i účastníky. Všechny existující pakty jsou postavené na hierarchických principech prosazování Moci – od miniaturních komunit či pouličních gangů, po velké unie typu EU, NATO nebo diktátorské režimy Ruska a Číny. K rozpadu globálních struktur řízení dochází vždy z důvodů posunu do jiného uspořádání – nikdy samovolně bez náhrady a většinou s dopadem do zažitých standardů populace. Příčinou aktuálního dění je potřeba změny stávajících podmínek pro rozvoj individuality - ve smyslu expanze Vědomí a rozšíření obzorů Poznání – to znamená přeskok do vyšších formátů uspořádání společnosti na bázi nikoli paktování, ale mozaikování do okruhů společných zájmů dle dostupných zdrojů. Mnoho oblastí soužití a výdělku (poskytování služeb) už nevyžaduje přímou teritoriální lokalizaci – kyberprostor přenosu dat umožňuje být v online režimu spolupráce a sdílení informací - bez ohledu na fyzickou (ne)přítomnost. Tomu se nutně musí přizpůsobit legislativa správních celků i regule pro etiku a bezpečnost v přenosu dat kyberprostorem. 

 Pro většinu lidí má termín „paktování“ negativní podtext – směruje nás to k odlišení pojmů „spolčení“ (za účelem nějaké protispolečenské aktivity) a „sdružování“ – tj. spojení podobně orientovaných jedinců kvůli přímé výměně nějakých „komodit“. Takovou komoditou jsou i informace a ty mohou účelově pomáhat, ale také účelově škodit. Opět nebudu čtenáři podsouvat, která „strana“ je která a jak by se měl rozhodovat - kam investuje svoje úsilí a energii. Máme každý specifické představy o tom, co je a jak vypadá Svoboda, Láska k bližnímu či Vzájemnost a Soudržnost - v kritických etapách pohybu civilizačních změn, kterými procházíme. Jsme v rozhodném úseku, kdy malinký krůček v pootočeném formátu názorových schémat, může radikálně obrátit chod událostí, rozhodných pro další vývoj existence Lidstva. Nemůžeme ale očekávat, že uděláme kotrmelec, nebo čelem vzad okamžitě, že bude ze dne na den všechno jinak – změny jdou v logických návaznostech tak, jak lidé přijímají proměnu myšlení. Proměnu jak a kam – na to ať si každý odpoví sám – kde cítí vyšší potenciál Svobody, Lásky a Sounáležitosti – kde je ovzduší vstřícné k Životu – nebo kde se Životem pohrdá a Svoboda je jen pro ty, kteří také Životem pohrdají.